Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kosatky jsou velmi pozoruhodnými tvory. Vedle člověka jde zřejmě o jediný druh, u něhož se vyskytuje menopauza (systematicky). Mají kulturu. Různé skupiny kosatek komunikují různými dialekty, předávají si „písně“, různé skupiny loví různou potravu (nejen ve vazbě na její dostupnost; kde nežijí lachtani, tam kosatky lachtany pochopitelně neloví, ale zde jde o jiný jev). Dialekty se navíc opravdu předávají kulturně/učením, nejsou podmíněné geneticky (jako když kočka mňouká, i když jí to žádná jiná kočka učit nebude).
V severním Pacifiku poblíž Japonska a Ruska žije několik různých skupin kosatek poblíž sebe. Olga Filatova z University of Southern Denmark a její kolegové se nyní podrobněji soustředili na jejich historii. Došli k závěru, že skupiny kosatek, které v současnosti obývají oblast poblíž úžiny Nemuro u severního Japonska, jsou potomky kosatek, které se zde usadily během poslední doby ledové přibližně před 20 000 lety. Tuto lokalitu si vybrali jejich vzdálení předkové a potomci zde žijí dodnes.
„Kosatky jsou konzervativní a na tradice vázané bytosti, které se nestěhují a nemění svou kulturu, pokud k tomu nemají velmi dobrý důvod. To vidíme i u této populace,“ uvádí O. Filatova.
Je to přitom již podruhé, co objevila refugium kosatek z doby ledové. To první se nachází poblíž Aleutských ostrovů. Tamní kosatky jsou stejně konzervativní a vázané na tradice jako ty japonské – jedná se rovněž o potomky místní populace ještě z doby ledové. „Když začal led opět ustupovat a kosatky a další velryby mohly doplout do nových nezaledněných oblastí, některé z nich je nenásledovaly. Zůstaly ve svých refugiích a žijí tam dodnes.“
Studie jsou založeny na genetických analýzách (vzorky odebrány pomocí kožní biopsie) a analýzách zvuků vydávaných zvířaty (zaznamenaných podvodními mikrofony).
„Kosatky v úžině Nemuro měly neobvykle vysokou genetickou rozmanitost, která je typická pro ledovcová refugia, a jejich hlasový repertoár se velmi liší od dialektů kosatek žijících severněji u pobřeží Kamčatky. Kamčatské kosatky jsou s největší pravděpodobností potomky několika málo skupinek, které migrovaly na západ z centrálního aleutského refugia; proto jsou tak odlišné,“ domnívá se O. Filatova.
Mimochodem, analýzy nám umožňují získat i jistou představu o tom, jak kosatky nejspíš zareagují na oteplování. Budou se stěhovat na sever, ale spíše jako malé skupinky/rodiny, postupně.
Samozřejmě zde vzniká i otázka biologické systematiky – pokud se od sebe různé populace kosatek tak liší a ve svém prostředí se spolu nerozmnožují, neměli bychom je vlastně rozlišovat jako různé druhy?
Některé kosatky se živí rybami, některé pouze sledi, jiné pouze makrelami, další pouze určitým druhem lososa. Jiné loví pouze mořské savce, jako jsou tuleni, sviňuchy a delfíni. Některé konzumují skoro vše dostupné a ještě jiné žijí tak daleko na otevřeném moři, že o nich dosud víme jen velmi málo.
Vědět, zda kosatky na daném místě loví ryby, má smysl třeba pro stanovování kvót pro rybáře. Také asi není moc dobrý nápad kosatku živící se tuleni/delfíny chytit a chovat ji v zajetí v nějakém mořském akváriu. A tak dále.
Olga A. Filatova et al, Genetic and cultural evidence suggests a refugium for killer whales off Japan during the Last Glacial Maximum, Marine Mammal Science (2023). DOI: 10.1111/mms.13046
Zdroj: University of Southern Denmark / Phys.org přeloženo/zkráceno
