Viditelná část Mléčné dráhy. Credit: University of Sydney

Poprvé zmapovali galaktické podsvětí z černých děr a neutronových hvězd

Na světě je první mapa mrtvých hvězd, jakýsi hřbitov kdysi velkých těles, která se mezitím zhroutila do černých děr a neutronových hvězd (ty jsou konečnou fází života pouze největších hvězd). Vědci popsali strukturu rozprostírající na trojnásobku výšky Mléčné dráhy; téměř třetina nebožtíků byla po smrti z Mléčné dráhy úplně vyvržena.
„Tyto kompaktní pozůstatky mrtvých hvězd vykazují zásadně odlišné rozložení a strukturu než viditelná Galaxie,“ uvedl hlavní autor studie David Sweeney z University of Sydney.
Až dosud byl problém v tom, že jsme pořádně nevěděli, kde pozůstatky po explozích dávných supernov vlastně hledat. Nejstarší neutronové hvězdy a černé díry vznikly v době, kdy byla Mléčná dráha mnohem mladší a měla jiný tvar, a poté prošly složitými změnami trvajícími miliardy let.
Navíc pozůstatky hvězd se nenacházejí na místě svého vzniku (pomiňme problém s „absolutním prostorem“, vztažnými soustavami a tím, že hmotné/husté objekty samy deformují strukturu prostoru ve svém okolí); exploze supernov (téměř všechny hvězdné černé díry i neutronové hvězdy prošly touto fází) bývají výrazně asymetrické, takže samotná neutronová hvězda nebo černá díra může získat rychlost až v milionech kilometrů za hodinu. V případě každého objektu k tomu dochází víceméně náhodným způsobem.
Celá analýza podle vědců trochu připomínala kulečník (předpokládáme, že známe minulé rozmístění kuliček – statisticky – a teď počítáme, kde by mohly skončit), ovšem stůl není plochý a kuličky se sice také mohou srážet, ale především spolu interagují gravitačně. A také zde neexistuje tření, pohyby se nezpomalují. Modely byly tedy celkem složité: zahrnovaly očekávané místo vzniku hvězd, jejich přesuny v průběhu života i po explozi supernovy.
Vědci očekávali, že galaktické podsvětí bude trochu odlišné, ale v hrubých rysech podobné. Ukázalo se, že tomu tak není. Na vygenerovaných mapách černých děr a neutronových hvězd úplně zmizela charakteristická spirální ramena Mléčné dráhy (zřejmě tedy kdysi Galaxie tento tvar nemělo, nebo alespoň nebyl tak výrazný). A pohled z boku ukazuje, že galaktické podsvětí je mnohem nafouklejší než Mléčná dráha – to je zase důsledek kinetické energie dodané supernovami, která černé díry a neutronové hvězdy vynesla do halo kolem viditelné Mléčné dráhy. Asi 30 % vznikajících neutronových hvězd je vymrštěno do mezigalaktického prostoru, odkud se již nikdy nevrátí.
Dále z modelu plyne, že i okolí kolem našeho Slunce pravděpodobně procházejí objekty tohoto typu. Nejbližší neutronová hvězda nebo černá díra by dle statistických důsledků plynoucích z modelu měla být od nás vzdálena pouhých 65 světelných let – a to je z galaktického hlediska prakticky za rohem.


A pro srovnání galaktický hřbitov: vždy pohledy ze dvou stran. Credit: University of Sydney

David Sweeney et al, The Galactic underworld: The spatial distribution of compact remnants, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2022). DOI: 10.1093/mnras/stac2092
Zdroj: University of Sydney / Phys.org

Thomsonův jev závisí na směru magnetického pole

Na japonském National Institute for Materials Science (NIMS) se podařilo přímo pozorovat anizotropní magnetický Thomsonův …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close