Kvasar, zdroj: Pixabay. Pixabay License. Volné pro komerční užití.

Rychlost rozpínání vesmíru lze měřit i gravitační čočkou

Jak se zde již několikrát psalo, dvě hlavní metody používané k měření Hubbleovy konstanty (která odpovídá rychlosti rozpínání vesmíru) dávají odlišné výsledky. Ne sice řádově, ale i rozdíl přes 5 % se považuje za problém.
Sledování svítivosti supernov/cefeid a jejich rudého posuvu dává hodnoty asi 73 km/s na megaparsec (tj. o kolik roste rychlost rozpínání se vzdáleností), analýza kosmického mikrovlnného pozadí pak 67 km/s.

Viz také: Jak určit rychlost rozpínání vesmíru – problémů je víc

David Harvey z Leiden University nyní vyzkoušel a dále zdokonalil třetí metodu, založenou na gravitační čočce. Pokud se mezi zdroj jasného světla a nás dostane hmotná galaxie, světlo se ohne a můžeme získat i několik různých obrazů vedle sebe. A jdyž se galaxie nachází nikoliv přesně vycentrovaná mezi námi a zdrojem, různě ohnuté dráhy světla mohou být různě dlouhé. Při pozorování tedy můžeme v jednom okamžiku zachytit obrazy, které od sebe dělí i týdny nebo měsíce. Pozorujeme-li takto kvasary (zřejmě aktivní jádra starých galaxií), lze v tomto případě sledovat, jak jejich jasnost postupně mění. Norský astrofyzik Sjur Refsdal již v 60. letech ukázal, že tímto způsobem se pak dá spočítat i vzdálenost objektu. Rychlost vzdalování kvasaru zjistíme opět z rudého posuvu.
V rámci projektu HoliCOW nyní D. Harvey využil celkem 6 gravitačních čoček a hodnota Hubbleovy konstanty mu vyšla 73. Upozorňuje nicméně, že u výsledku je třeba provádět řadu doprovodných korekcí, např. podle velikosti/hmotnosti galaxie vytvářející čočku a podle toho, jak konkrétně je v ní distribuována hmota. Již příští rok by měl být ale v Chile uveden do provozu nový dalekohled, observatoř Věry Rubinové, který umožní zaměřit tisíce dvojitých kvasarů, a hodnotu Hubbleovy konstanty dále zpřesnit. D. Harvey navrhl i způsob, jak z těchto dat získávat výsledky tak, aby to nebylo výpočetně příliš náročné. Při modelování větších populací se nemusejí provádět korekce pro každou gravitační čočku zvlášť a při sledování od tisíce kvasarů by pak nepřesnost výsledku měla být 2 % a méně.

David Harvey, A 4 percent measurement of H0 using the cumulative distribution of strong lensing time delays in doubly imaged quasars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2020). DOI: 10.1093/mnras/staa2522
Zdroj: Leiden Institute of Physics / Phys.org

Poznámka PH: Ono možná není tak překvapivé, že tímto způsobem vyšla hodnota stejná jako u supernov, protože obě metody spoléhají na stejné/obdobné postupy pro výpočty vzdáleností a rychlostí. Naopak stanovení rychlosti rozpínání vesmíru pomocí nehomogenit („mapy“) reliktního záření vychází z úplně jiných principů.

Galaxie si navzájem kradou temnou hmotu

Tu a tam se objeví překvapující zpráva, že galaxie XY podle všeho neobsahuje temnou hmotu, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close