Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dnes se pěstuje mnoho (pod)druhů banánovníků, s plody sladkými i škrobovitými. Ročně se sklidí asi 100 miliard banánů v hodnotě 8 miliard dolarů. Domestikace banánovníků je velmi složité téma. Zajímá nás to i proto, že některé z „divokých“ (pod)druhů by mohly sloužit jako zdroj genů potřebných pro pěstované odrůdy, především pokud by dokázaly dodat odolnost k rozšířeným chorobám banánovníku. Celé je to dále komplikováno tím, že některé z pěstovaných banánovníků se již dnes množí výhradně vegetativně (což zase souvisí s malou genetickou variabilitou atd.).
Rozsáhlá genetická analýza více než 100 odrůd planě rostoucích a pěstovaných banánovníků nyní odhalila existenci tří dosud neznámých předchůdců pěstovaných odrůd. Možná dosud i ještě někde volně rostou.
Zhruba před 7 000 lety nebyly banány velkými plody bez semen, jak je známe dnes. Dužina byla téměř nepoživatelná. Místo toho lidé jedli květy banánovníku nebo jeho podzemní hlízy. Z kmene připomínajícího stonek také odřezávali vlákna na výrobu provazů a oděvů. Tehdejší banánovníky se velmi lišily od těch na současných plantážích, uvádí Julie Sardos, která se zabývá shromažďování odrůd banánovníků v Alliance of Bioversity International.
Podle dnešního konsenzu byl hlavním divokým předkem banánovníků druh Musa acuminata, který se vyskytuje od Indie po Novou Guineu. Většina vědců odhaduje, že domestikované banánovníky připomínající ty dnešní se poprvé objevily na Papui-Nové Guineji. V průběhu domestikace ztratily banány semena a staly se dužnatější a sladší. Zkoumání domestikace banánovníků ovšem dále komplikuje fakt, že některé odrůdy mají obvyklé dvě sady chromozomů, zatímco jiné mají tři nebo více. Z toho nejspíš vyplývá, že přinejmenším některé moderní banánovníky jsou hybridy, které vznikly křížením dvou nebo více odrůd, nebo i různých divokých druhů (samozřejmě zde pak je definice druhu poněkud libovolná).
Nabila Yahiaoui (French Agricultural Research Centre, Montpellier) a její kolegové na základě srovnání genomů 24 divokých a domácích banánovníků v roce 2020 navrhli, že kromě M. acuminata a dalších známých divokých příbuzných přispěly k DNA moderního banánovníku i další dva dosud neznámé druhy. V nové studii se Julie Sardos a její kolegové zaměřili se odrůdy banánovníků se dvěma sadami chromozomů, protože jsou pravděpodobně blíže příbuzné těm prvním domestikovaným. (Cavendish, hlavní odrůda vyvážená do Evropy/USA má tři sady; triploidní banánovníky nemají semena.) Výzkumníci odebrali vzorky DNA 68 vzorků divokých příbuzných a 154 druhů pěstovaných banánovníků včetně 25 odrůd, které tým nasbíral na Papui-Nové Guineji.
Srovnání poskytlo další důkaz, že banánovníky byly nejspíš poprvé pěstovány na Nové Guineji, a naznačilo, že poddruh M. acuminata byl prvním domestikovaným druhem. Z výsledků též vyplynula existenci třetího, dosud neznámého zdroje genetického materiálu dnes pěstovaných banánovníků, uvádí tým. Vědci zatím nedokázali tyto tři druhy identifikovat; jejich údaje naznačují, že jeden pochází z Nové Guineje, druhý z Thajského zálivu a třetí odněkud ze severního Bornea a Filipín.
Zajímavé je, že moderní odrůdy banánovníků na Nové Guineji jsou geneticky rozmanitější než jejich divoký předek. Přitom na počátku domestikace by mělo docházet k úzkému hrdlu (bottle neck), takže by se dal čekat opak. Nejspíš to bylo tak, že i když pěstitelé banánů samozřejmě prováděli selekci, stále přitom docházelo i ke křížení s různými druhy banánovníků divokých.
Zdroj: Science AAS, doi: 10.1126/science.adf3420
