Pixabay License. Volné pro komerční užití

Samci zase tolik neklamou, samice jim spíše mohou věřit

Usiluje o rozmnožení spíše samec na vrcholu sil, nebo chcípák?

Titulek si samozřejmě žádá trochu vysvětlení. Pokud je samec na tom zdravotně bídně, co by měl udělat z hlediska svých rozmnožovacích aktivit? Někam zalézt a zkusit se vyléčit a o sex usilovat, až na tom bude lépe? Nebo naopak poslední síly vrhnout do pokusu se ještě rozmnožit?
Přitom samozřejmě předpokládáme, že volba není vědomá, ale chování určuje prospěch genů (vědomě by třeba člověk maximalizoval spíše délku vlastního života a na předání genů do další generace se vykašlal, ale o to zde nejde). Za další, je jasné, že v případě, že není šance na zlepšení, pak je vhodnou strategií „ještě zkusit přece jen geny předat“. To, zda se lze ještě zase postavit na nohy, se ale předem neví, respektive to lze jen odhadovat. Za další nejde nutně o volbu ano/ne, ale také o míru příslušného snažení (jak dlouho se např. bude samec předvádět, zda se v případě soupeření odhodlá jít do souboje nebo vycouvá apod.).
Liam Dougherty z University of Liverpool se nyní rozhodl na problém podívat statisticky. Zkoumal 147 druhů zvířat z různých taxonomických skupin (většinou hmyz, ryby, obojživelníci a ptáci) a to, jak individuální stav ovlivňuje investice samců do námluv. Přesněji řečeno – šlo o metastudii, která shromáždila již dostupné údaje na toto téma. Individuální stav znamenal nejenom aktuální onemocnění (o tom těžko přesně vědět), ale např. i věk, dostupnost stravy, velikost těla, přítomnost parazitů apod. Je jasné, v jakých případech budou samci v průměru zdravější.
Výsledkem shrnutí celkem 228 zahrnutých studií je, že samci (možná/asi totéž platí i pro samice) v dobrém stavu investují do přilákání samice v průměru více. Ve špatném stavu dávají přednost individuálnímu přežití před reprodukcí (z pohledu genů: větší šance bude se zkusit rozmnožovat, až na tom bude dotyčný lépe). Dalo by se říct, že samci jsou „opatrní“ nebo také „poctiví“ – jejich chování při námluvách odpovídá jejich stavu, ti zdravější se o námluvy pokoušejí déle, respektive intenzivněji. Samice v tomto ohledu mohou samcům vesměs „věřit“ a vybírat právě podle jejich snahy. „Sexuální signalizace zvířat je založena na skutečných zdrojích,“ praví doslova tisková zpráva University of Liverpool.

Liam R. Dougherty. Meta-analysis reveals that animal sexual signalling behaviour is honest and resource based, Nature Ecology & Evolution (2021). DOI: 10.1038/s41559-021-01409-z
Zdroj: University of Liverpool / Phys.org a další

Poznámka PH: Ono z toho (alespoň podle mě) nijak nevyplývá, že samci nepodvádějí. Spíše by se to dalo brát tak, že podvodníci nepřevažují – jinak by to ani pořádně nemohlo fungovat (respektive by fungovalo jen krátce nebo za speciálních okolností, třeba kdyby samice preferovaly nějaký znak, který je se zdravím naopak spojen negativně). Člověk s drahým autem je opravdu v průměru bohatší atd.

Exotická fyzika neutronových hvězd: jaderné těstoviny a odkapávání protonů

Neutronové hvězdy jsou extrémní objekty, do jejichž nitra nevidíme. S poloměrem kolem 12 kilometrů mohou …

One comment

  1. Člověk s drahým autem je člověk s drahým autem 🙂 Může to být jeho jediný majetek, dokonce to ani jeho majetek být nemusí (půjčka, leasing). A také to může být auto odpovídající v nějakém poměru jeho celkovému majetku, třeba 1/10, nebo to může mít vztah k jeho příjmům (vysoce nadprůměrné, podprůměrné,…)
    Bude-li tím člověkem muž (neberu v potaz vzhled muže ani ženy viz dále), přiláká drahým autem ženy, které rozpoznají hodnotu vozidla a uznají, že ten člověk je pro ně dostatečně bohatý.
    Asi ještě zajímavější je to u žen a jejich zkrášlování (namísto aut či jiných propriet). Ale to je na dlouhý rozbor 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *