Sojka zlověstná, Perisoreus infaustus. Zdroj: Wikipedia, licence obrázku CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/)

Sojky cizincům důvěřují méně

Krkavcovití ptáci nás často udivují svou inteligencí. U sojek je například známo, že mají teorii mysli a na základě svých vlastních zlodějských kousků se začnou chránit před krádežemi druhých. Přitom větší krkavcovití ptáci sojku svými kognitivními schopnostmi téměř jistě předčí…

Viz také: Sojky mají teorii mysli

Nový výzkum se zaměřil na sojku zlověstnou (Perisoreus infaustus, siberian jay). Vědci z univerzit v Konstanci, Wageningenu (Nizozemsko) a Curychu zkoumali, jak tato sojka rozpoznává podvodníky. Sojky se mezi sebou běžně pomocí zvukových signálů varují před predátory, hlavně před jestřábem. Někdy ale může sojka tento signál vydat i falešně, aby vyvolala útěk, a získala tak přístup k potravě konkurenta. Výsledkem studie je tvrzení, že sojky mají obecně, dokud se nesetkají s podvodem, důvěru v signály členů své vlastní skupiny (tito ptáci žijí v teritoriálních skupinách), ale naopak podezírají z podvodu jedince stejného druhu ze sousedních území („cizince“).
Dává to smysl, protože v rámci skupiny se spolu jedinci potkávají pravidelně, mají tedy větší tendenci spolu kooperovat (navíc může jít s větší pravděpodobností o jedince mezi sebou přímo příbuzné). Asi jako ve známém Vězňově dilematu vzniká spolupráce za předpokladu, že hra probíhá na větší počet kol a obě strany disponují schopností se poznat.
Experimenty se uskutečnily s divoce žijícími sojkami v severním Švédsku. Ptáci si navykli chodit ke krmítku, kde jim pak vědci pouštěli varovné signály upozorňující na jestřába (poznámka PH: studie mj. uvádí, že komunikační systém těchto pátků je propracovaný a složitý, takže zde klidně mohou být různé signály pro různé predátory; proto to „na jestřába“). Šlo o dříve zaznamenaná varování, a to jak od členů příslušné skupiny, tak i od sojek s jiných skupin (ať už sousedních nebo takových, s nimiž se dotyčná sojka nikdy setkat nemohla). V prvním případě reagovali ptáci podstatně rychleji, ulétli a ke krmítku se vraceli až po delší době. (Poznámka PH: ovšem jak se zdá, nějak brali v potaz a reagovali i na varování cizinců, nepokládali to automaticky za trik,)
Autoři studie dodávají, že podobné mechanismy mohou stát i za formováním dialektů, a to dokonce i u člověka. (Poznámka PH: Zde lze zase odkázat na tvrzení Konrada Lorenze, podle něhož si racci rozuměli se sousedními havrany, ale ne už s racky z jiné oblasti.) Rozrůzňování může být přímo podporováno tím, abychom snadněji dokázali odlišit členy naší skupiny (ono v minulosti mohli různými dialekty mluvit i lidé v sousedních vesnicích, viz třeba vysočina Nové Guineje), prostě ty, jimiž můžeme (spíš) důvěřovat. (Poznámka PH: také je otázka, zda měla každá skupina svůj dialekt, nebo sojka prostě poznávala hlasy všech členů své skupiny? Obě verze by se daly testovat proti sobě pomocí uměle vytvořených signálů… U cizího dialektu také přichází v úvahu možnost, že nejde ani tak o podezření na podvod, ale na signál se reaguje méně/pomaleji prostě proto, že se mu tak dobře nerozumí.)

Filipe C. R. Cunha et al, Who do you trust? Wild birds use social knowledge to avoid being deceived, Science Advances (2021). DOI: 10.1126/sciadv.aba2862
Zdroj: University of Konstanz / Phys.org a další

Vzorky odebrané Perseverance vypráví o historii Marsu

Americké vozítko Perseverance úspěšně odebralo první dva vzorky marsovských hornin a vědci již začínají získávat …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close