Stopy z Kréty datvané na 6 milionů let. Credit: University of Tübingen

Stopa vzpřímeného hominida z Kréty je stará 6 milionů let. Mohlo jít o předka člověka?

Nález je to poněkud záhadný, jaký tvor otisk chodila po sobě vůbec zanechal? Mohlo jít o předka člověka? A to nikoliv z Afriky, ale z Evropy? (V anglické tiskové zprávě je opatrné „human-like“.)

I když samozřejmě většinově předpokládáme, že poslední společný předek člověka a šimpanze žil v Africe, i z Evropy známe několik nálezů, které toto přesvědčení mohou zpochybnit, respektive korigovat. Je tu např. Rudapithecus (viz také: Maďarský lidoop chodil před 10 miliony let po dvou). Před asi 4 lety se objevily nálezy řazené do Graecopithecus freybergi, který měl obývat východní Středomoří (Řecko, snad i Balkán, Izrael…). Ve stejné oblasti žil navíc (snad o něco dříve) i Ouranopithecus, někdy v rámci fylogenetického stromu řazený blízko poslednímu společnému předku člověka a šimpanze. Fylogenetické vztahy těchto druhů mezi sebou i k dnešním hominidům, respektive k evoluci člověka, jsou ale samozřejmě nejisté.
Pokud jde teď konkrétně o onu „krétskou stopu“. Příslušné stopy ve zkamenělých plážových sedimentech byly nalezeny poblíž západokrétské vesnice Trachilos v roce 2017. Pomocí geofyzikálních a mikropaleontologických metod je nyní vědci datovali do doby před 6,05 miliony lety, což z nich činí nejstarší přímý důkaz „lidské“ (human-like) nohy používané k chůzi. „Tyto stopy jsou téměř o 2,5 milionu let starší než stopy připisované Australopithecus afarensis (Lucy) z Laetoli v Tanzanii,“ uvedl Uwe Kirscher z University of Tübingen, jeden z hlavních autorů nové studie ve Scientific Reports. Jedná se o dílo velkého týmu zahrnujícího vědce z Německa, Švédska, Řecka, Egypta a Velké Británie.
Ze stejné doby známe z Keni druh označený jako Orrorin tugenensis, také ten by měl chodit vzpřímeně. V případě orrorin se dochovala stehenní kost, nikoliv ale samotné chodilo ani otisky stop. Na krétské stopě vidíme (má jít vidět, viz obrázek), že palec byl ještě v opozici k ostatním prstům, klenba ještě nebyla výrazná, pata užší, v tom se lišila od pozdějšího australopitéka. Nicméně jsou to stopy někoho, kdo chodil po dvou…
Před šesti miliony let byla Kréta spojena s řeckou pevninou přes dnešní poloostrov Peloponés. Stopy zde tudíž mohl zanechat Graecopithecus freybergi, v téže době identifikovaný na řecké pevnině, jak předpokládají i autoři studie. V téže době ale byla východní Evropa/Blízký východ od východní Afriky oddělena zrovna nabobtnalou Saharou, takže jak vlastně (kdy, pokud vůbec atd.) probíhaly případné přesuny mezi oběma oblastmi také není jasné. Je možné i dobře představitelné, že po oddělení Saharou v Africe evoluce těchto „podobných“ hominidů pokračovala, ti ve východní Evropě pak vymřeli, třeba v souvislosti s nějakým dalším ochlazením (a v tomto smyslu by pak tedy graecopithecus předkem člověka nebyl).

Uwe Kirscher et al, Age constraints for the Trachilos footprints from Crete, Scientific Reports (2021). DOI: 10.1038/s41598-021-98618-0
Zdroj: University of Tübingen / Phys.org

Poznámky PH:
Terminologicky je v tom často zmatek, když se mluví o „hominidech“, respektive „nejstarších hominidech“. To druhé už vůbec ne, protože mezi hominidy spadá člověk, šimpanz (bonobo etc.), gorila (respektive různé gorily) a orangutan. Jejich poslední společný (oddělení orangutana) žil nejspíš v Asii. K oddělení gorily pak došlo asi před 8 miliony let. Z doby před 6-7 miliony lety můžeme mluvit o linii vedoucí už k jednomu dnešnímu druhu, linii vymřelé, maximálně o posledním společném předku člověka a šimpanze.
Za nejstaršího zástupce linie mířící už jen k člověku se někdy pokládá sahelantropus z doby před asi 7 miliony let, (respektive: „takhle nějak mohl vypadat…“). Jindy onen Orrorin tugenensis (viz výše). Nově převládá přesvědčení, že sahelantropus je spíše slepá vývojová větev a někteří paleantropologové dokonce tvrdí, že po dvou vlastně ani nechodil. Laik se v tom může těžko vyznat. Sahelantropus je navíc zajímavý tím, že byl objeven v Čadu, zatímco evoluce člověka se obvykle předpokládá ve východní/jižní Africe, na východ od Východoafrického riftu (propadliny).
Za posledního společného předka člověka a šimpanze je obvykle pokládán rod dryopithecus (zase + ono „respektive“ – takhle nějak podobě mohl vypadat…).
Předpokládáme ovšem přitom, že poslední společný předek připomínal šimpanze, „nechodil po dvou“. Ani tak to ale být nemuselo, šimpanzi se zase mohli „vrátit na stromy“. Pak by dokonce i někteří australopitékové mohli být i předky šimpanzů, totéž sahelantropus (ten se od šimpanzů liší právě tou vzpřímenou chůzí, jinak nemá větší mozek ani další „lidské“ znaky) i orrorin a vůbec všichni, kdo tehdy chodili více či méně vzpřímeně. Tuto teorii rozebírá Richard Dawkins v knize Příběh předka. Navíc ke vzpřimování mohlo docházet v různých liniích nezávisle na sobě, všichni bipední kromě předků člověka však vymřeli. Čili jen ze stop se toho zase tolik (předek člověka ano/ne) usuzovat asi nedá.

Amyloidové plaky se mohou vyskytovat i v oční sítnici

Amyloidní plaky jsou bílkovinné usazeniny, které se hromadí mezi mozkovými buňkami, zřejmě různě komplikují jejich …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close