Pixabay License. Volné pro komerční užití

Středověcí Peršané vyráběli chromovou ocel

Ocel, středověk, Blízkých východ… jako spojení nás asi jako první napadne ocel damascénská. V Íránu v 11. století se ovšem vyráběla i ocel chromová, tedy spadající do kategorie ocelí nerezových. Podle dosavadních znalostí je chromová ocel technologií až zcela moderní.
Samotný příběh objevu je celkem komplikovaný, roli zde hrál zde např. rukopis ze 13. století, který příslušný unikátní materiál zmiňuje jako produkt z Čahaku. Problém je, že spousta míst v Íránu se jmenuje Čahak, takže archeologové nejdřív museli zjistit, kde vlastně je třeba výzkum provést.
Jak archeologové z University College London nakonec zjistili, že ve „správném“ Čahaku na jihu Íránu přidávali k oceli minerál obsahující chróm a pak ocel přetavovali. Výsledný materiál obsahoval železo, uhlík (ocel je cca slitina železa s uhlíkem), chrom (do 2 %) a fosfor (do 2 %). Skenovací tunelová mikroskopie odhalila i stopy po konkrétních nerostech, s nimž se zde pracovalo. Fosfor se do směsi přidával kvůli snížení teploty tání, což celý postup zjednodušilo. Slitina se vyráběla v pecích v hliněných kelímcích, které se po skončení postupu rozbily. Uvádí se, že jinde než v Čahaku se v Persii tavicí kelímky vůbec nepoužívaly, nebo je archeologové alespoň neobjevili… (poznámka PH? Není tohle trochu divné?).
Výsledkem byl pevný a tvrdý kov, z něhož se dále vyráběly meče, dýky i zbroj. Jenomže zde existovaly i nevýhody, protože fosfor zvyšoval křehkost materiálu. Dobové dokumenty uvádějí, že ocel z Čahaku se prodávala za vysokou cenu, jenže se zde zmiňuje právě i riziko křehkosti. Podle přítomnosti chrómu bychom mohli nejspíš dokázali identifikovat předměty vyrobené v příslušném městě a zmapovat jejich pohyb, což by mohlo poskytnout další zajímavé poznatky.
Na technologii se nenavázalo a příslušná ocel se zase vyrábět přestala, i když není jasné, kdy přesně (Čahak je jako metalurgické centrum zmiňován ještě v rukopisech z 19. století). Mnohé takové postupy byly utajovány tak pečlivě, že třeba v případě nečekaného úmrtí pár lidí mohla být příslušná znalost prostě ztracena. Možné je v tomto případě ale i to, že polevila poptávka a začala se dávat přednost jiné variantě oceli, protože alespoň dnešního pohledu se zdá, že výsledný materiál neměl jenom žádoucí parametry.
Každopádně radiokarbonové datování založené na uhlíku ze strusky klade zdejší „chromovou metalurgii“ do 11.-12. století. Dnes je Čahak zemědělskou vesnicí a na pohled nic nenasvědčuje tomu, že šlo o významné průmyslové centrum.
Znovu se pak chromová ocel začala vyrábět až na konci 19. století.

Rahil Alipour et al, Chromium crucible steel was first made in Persia, Journal of Archaeological Science (2020). DOI: 10.1016/j.jas.2020.105224
Zdroj: Archaeology.org, University College London a další

Nanodiamanty sledují redoxní reakce v buňkách

Nitroxidy vykazují zvláštní magnetické chování a jejich magnetická komunikace s centry dusík-vakance v diamantech se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close