Archiv článků: černé díry

Nová vizualizace NASA ukazuje tanec dvojice černých děr. Gravitace ohýbá světlo vystupující z akrečního disku. Světlo vycházející ze vzdálenější černé díry se přitom transformuje na rychle se měnící dvojici oblouků. Ještě působivější je to celé samozřejmě na animaci. Větší z černých děr, ta v popředí, má hmotnost 200 milionů Sluncí, …

Jedním z typů částic představujících kandidáty na temnou hmotu jsou ultralehké bosony, tedy částice s klidovou hmotností menší než miliardtina elektronu. Mezi tento typ bosonů by spadaly i často v této souvislosti zmiňované axiony. Fyzici z MITu, Utrecht University a Chinese University of Hong Kong se nyní ultralehké bosony pokusili …

Primordiální objekty z doby krátce po velké třesku, jádra kulových hvězdokup i trpasličích galaxií. Astronomové z University of Melbourne a Monash University nedávno objevili černou díru o hmotnosti asi 55 000 Sluncí. Není to monstrum, jaká známe z center galaxií, ani nejde o běžnou černou díru vzniklou gravitačním zhroucením hvězdy. …

Jasné výtrysky vystupující z jádra M87 se táhnou minimálně 5 tisíc světelných let od jejího středu. Vědci a instituce podílející se na programu Event Horizon Telescope (EHT), kterým se v roce 2019 podařilo získat historicky první snímek černé díry, zveřejnili nový pohled na tento extrémně hmotný objekt ležící ve středu …

Modelování černých děr pomocí proudící vody padající do různých vodopádů a vírů je populární. Dokonce se tímto způsobem, dokazuje i existence Hawkingova záření. Jak moc to brát vážně, toť otázka, ale řekněme, že Physical Review Letters nevycházejí nesmysly. Takže věřme, že i následující příspěvek k hypotetickému fungování černých děr je …

Nebo snad mohou podobně fungovat částice temné hmoty? Hypotetické spojení hned několika bizarních dějů. S černými děrami je problém, respektive hned několik. Myslíme si, že snad nějak rozumíme vzniku černých děr z gravitačně zhroucených hvězd a obřím černým dírám v centrech galaxií. První problematickou kategorií jsou černé díry „střední“, tj. …

Nově objevený kvasar s označením P172+18 je natolik vzdálený, že jeho světlu trvalo asi 13 miliard let, než doletělo až k nám. Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové podrobně zkoumali dosud nejvzdálenější známý intenzivní zdroj rádiového záření. Jedná se o takzvaný ‚rádiově hlasitý‘ kvasar – jasný objekt s mohutnými výtrysky vyzařujícími rádiové …

Alespoň podle nové teorie by událost GW190521 detekovaná podle gravitačních vln nemusela odpovídat fúzi černých děr, ale objektů ještě exotičtějších. V květnu 2019 zaznamenaly detektory LIGO a VIRGO gravitační vlny, které odpovídaly fúzi dvou černých děr o hmotnostech asi 85 a 66 Sluncí. Výsledně vznikla černá díra o hmotnosti přes …

Mechanismům, jimiž vznikají supermasivní černé díry v centrech galaxií, prozatím plně nerozumíme. Může se jednat o gravitační zhroucení obřích oblaků mezihvězdného plynu, do hry snad nějak vstupují i fúze více černých děr. Problém je, že těmito procesy by možná černé díry nestačily narůst dostatečně rychle – a přitom víme, že …

Ačkoliv futuristické, nikoliv fyzikálně nereálné: Největším zásobníkem k těžbě čisté energie ve vesmíru by mohly být supermasivní černé díry, které se nacházejí ve středu galaxií. Jak známo, ze samotných černých děr sice neunikne ani světlo, ale v těsném okolí těchto mimořádně hmotných kosmických těles by se energie dala těžit díky jejich rotaci. …