Mléčná dráha. Autor obrázku: R. Hurt – NASA/JPL. Licence obrázku: Volné dílo.

Velké Magellanovo mračno stále deformuje Mléčnou dráhu

A co z toho vyplývá pro temnou hmotu?

Sousední galaxie Velké Magellanovo mračno se s Mléčnou dráhou střetla asi před 700 miliony let z kosmologického hlediska nedávno. Nová studie ukazuje, že i když je naše Galaxie mnohem větší/hmotnější, kolize ji výrazně deformuje a změnila její vývoj.
Spirálovitý disk Mléčné dráhy je kvůli gravitaci sousední galaxie pořádně natahován a kroucen. Působí zde především halo temné hmoty kolem viditelné části Velkého Magellanova mračna (BMC). Tisková zpráva ke studii uvádí, že obsah temné hmoty je zde velký (poznámka: nějak speciálně, třeba ve srovnání s předpokládaným podílem temné hmoty obecně?) a její dopad větší, než by se zdálo z toho, když Velké Magellanovo mračno označujeme za satelitní galaxii (a také za trpasličí galaxii). Měření provedené na nejvzdálenějších hvězdách Mléčné dráhy má ukazovat, že halo temné hmoty BMC táhne naši Galaxii 32 km / s směrem k souhvězdí Pegase. Nejvzdálenější hvězdy, asi 300 000 světelných let daleko, dosud poskytují informaci o tom, jak vypadala Mléčné dráha před interakcí. Představují tak pozadí, vůči kterému lze zjistit, za co všechno může průchod Velkého Magellanova mračna.
Přitom ale pohyb vyvolaný srážkou nesměřuje přímo k BMC, ale k bodu, kde se Velké Magellanovo mračno nacházelo dříve. Podle studie je to dáno tím, že samotné BMC se od Mléčné dráhy vzdaluje ještě rychleji, až 370 km / s. Připomíná to situaci, kdy se někdo pokouší zasáhnout rychle se pohybující cíl, takže není schopen trefit přesně aktuální pozici.
Výsledky by měly umožnit vyvinout nové modelovací/simulační techniky popisující interakce více galaxií. Dalším krokem by mělo být zjistit, jak přesně Velké Magellanovo mračno do Mléčné dráhy narazilo, tedy lépe určit směr i čas. Z toho by se pak mělo dát velmi přesně odhadnout množství temné hmoty v naší Galaxii i v BMC a jejich prostorové distribuce.
Závěr má mj. znít: vesmírné struktury, i sluneční soustavu, si představujeme často jako seřízený hodinový stroj, kde vše kolem sebe dokonale obíhá. Mluvíme o stálicích, někteří antičtí astronomové/filozofové pokládali „sféru nad Měsícem“ dokonce za dokonalý svět prostých změn a pozemského hemžení. Naše Galaxie jako celek se ale rozhodně nenachází v rovnovážném stavu, je „násilně“ kroucena a natahována.

Michael S. Petersen et al, Detection of the Milky Way reflex motion due to the Large Magellanic Cloud infall, Nature Astronomy (2020). DOI: 10.1038/s41550-020-01254-3
Zdroj: University of Edinburgh / Phys.org a další

Poznámka PH: Pro srovnání obou galaxií: BMC má hmotnost asi 10 na 10 slunečních hmot, Mléčná dráha řádově 10 na 12 (dle toho, zda se počítá i korona).

Sluneční soustava, zdroj: IAU/NASA, Wikipedia, licence obrázku public domain

V protoplanetárním disku Sluneční soustavy byla podivná mezera

V rané fázi vývoje měla Sluneční soustava podobu protoplanetárního disku prachu a plynu, který se …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close