I na pustém Měsíci se kupodivu tu a tam najde voda, led v zastíněných kráterech u pólů nebo voda vázaná v horninách. Kde se tam ale bere? Podle převládající teorie obsahuje sluneční vítr vodíkové atomy a kationty, které pak na Měsíci reagují s místními kyslíkatými horninami.
Tento proces asi probíhá, ale nevysvětluje všechno. Když se totiž během úplňku Země dostane mezi Měsíc a Slunce, pozemská magnetosféra tok slunečního větru na Měsíc odstíní. Podle stávajících modelů by už asi během těchto tří dnů měl Měsíc přijít až o polovinu vody ve vyšších zeměpisných šířkách (alespoň pomineme-li vodu pevně chemicky vázanou), protože by se odpařovaná voda nijak nedoplňovala. Nejnovější pozorování pomocí Chandrayaan-1 Moon Mineralogy Mapper ale ukázalo, že se to neděje a Měsíc vodu neztrácí. Nová teorie tedy praví, že kromě slunečního větru je zdrojem měsíční vody i zemský vítr. Již dřívější pozorování potvrdila, že ze Země takto uniká kyslík z ozonové vrstvy a ukládá se v měsíční půdě.
Viz také: Povrch Měsíce může oxidovat pozemský kyslík
V exosféře kolem Země se navíc nachází i velké množství vodíku (respektive jeho iontů). Složení pozemského větru se liší od slunečního a mohl by fungovat přímo jako vodní most, který by na Měsíc doplňoval všechny složky vody nebo rovnou led.
A závěr výzkumu: lepší porozumění těmto procesům může umožnit vytipovat místa, kde na Měsíci bude vody nejvíce, a hodila by se tedy pro budoucí stálé základny apod. A za druhé, podobné procesy mohou probíhat ve sluneční soustavě i jinde; třeba se takto přesouvá (přesouvala) voda i od dalších planet k jejich oběžnicím a vodu dnes najdeme i tam, kde původně nebyla?
Earth Wind as a Possible Exogenous Source of Lunar Surface Hydration, Astrophysical Journal Letters (2021). https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/abd559. On Arxiv: arxiv.org/abs/1903.04095
Zdroj: UCLA / Phys.org