Sciencemag.cz
Related Articles
Pochybnosti o standardním modelu (poznámka: kosmologie, tj. ldcm) se prohlubují poté, co nová studie odhalila zásadní problémy v nedávné analýze, která naopak obhajovala konvenční názor, že vesmír v současné době prochází zrychlenou expanzí poháněnou temnou energií.
V listopadu loňského roku výzkumníci z Yonsei University v Jižní Koreji oznámili, že pokud se zohlední systematická odchylka související s věkem supernov typu Ia, rozpínání vesmíru již nemusí zrychlovat, jak se dříve předpokládalo. Analýza naopak naznačila, že kosmická expanze již vstoupila do fáze zpomalování a že temná energie nemusí být kosmologickou konstantou, ale spíše rychle se vyvíjející složkou, jejíž vliv s časem slábne (poznámka: nekonstantní složka zrychlování vesmíru/temná energie, se někdy označuje jako kvintesence).
Tento výsledek vzbudil značnou pozornost, protože se velmi blížil předpovědi z nezávislého kosmologického měření: měření založených výhradně na baryonových akustických oscilacích (BAO) z projektu Dark Energy Spectroscopic Instrument (DESI).
V červnu zveřejnil mezinárodní tým vedený výzkumníky z Univerzity v Southamptonu, jehož součástí byli i dva nositelé Nobelovy ceny, vyvrácení zpochybňující výsledky týmu z Yonsei. Jejich analýza odhalila mnohem slabší vztah mezi svítivostí supernov a jejich stářím, než jaký uváděl tým z Yonsei. Dále tvrdili, že stáří předchůdců supernov se s rudým posuvem mění mnohem méně než stáří jejich hostitelských galaxií.
Závěr studie zněl, že expanze vesmíru se stále zrychluje. Zdálo se tedy, že se podařilo odvrátit nastupující krizi v kosmologii.
Nová studie výzkumníků z Yonsei však naopak tvrdí, že dva ústřední argumenty předložené v této odpovědi trpí zásadními analytickými problémy, které podkopávají jejich obhajobu zrychleného rozpínání vesmíru.
První problém se týká měření vztahu mezi standardizovanými svítivostmi supernov typu Ia a jejich stářím. Aby bylo možné tento vztah spolehlivě změřit, je třeba supernovy porovnávat v rámci dostatečně úzkého intervalu rudého posuvu. V opačném případě se vývoj populace supernov v celém rozsahu rudého posuvu plete (zamotává) s měřenou korelací mezi věkem a svítivostí.
Studie (poznámka: ta prosazující zrychlené rozpínání a standardní model) naopak kombinovala supernovy v širokém intervalu rudého posuvu. Druhý problém se týká způsobu výpočtu korekce zkreslení podle stáří supernov.
Chul Chung, et al. Still non-accelerating: age-bias correction in supernova cosmology is robust to host-progenitor age mapping, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2026). DOI: 10.1093/mnras/stag1513
Zdroj: Yonsei University / Phys.org, přeloženo, zkráceno
Viz také: Nová analýza vyvrací tvrzení o zpomalení rozpínání vesmíru
