Jak se z jednotlivých aminokyselin v abiotickém prostředí sestaví peptidy? Ve vodném roztoku se reakci moc probíhat nechce, respektive současně dochází k hydrolýze peptidu a nařeďování obsahu. Chemici z Purdue University nyní tvrdí, že vyřešili problém, kdy vznikající život na jednu stranu potřeboval vodu, ale také prostředí mimo vodu. Namísto v této souvislosti obvykle zkoumaného vlhkého povrchu pevných látek navrhují navrhují rozhraní mezi kapičkami vody a atmosférou.
Biosyntetické reakce podle nové studie mohou velmi rychle probíhat ve vodní tříšti mořských vln nebo ve vodopádech a prudkých proudech sladké vody.
„Rychlost reakcí v kapičkách je stokrát až milionkrát vyšší než u stejných chemických látek reagujících v objemovém roztoku,“ uvádí spoluautor studie Graham Cooks. Zkoumané syntézy (alespoň tedy peptidů) přitom nevyžadovaly ani žádné speciální katalyzátory.
Nejde jen o otázku vzniku života. Stejné reakce „kapkové chemie“ by podle autorů studie mohly urychlit i chemické syntézy, které používáme třeba při vývoji nových léků.
Holden, Dylan T. et al, Aqueous microdroplets enable abiotic synthesis and chain extension of unique peptide isomers from free amino acids, Proceedings of the National Academy of Sciences (2022). DOI: 10.1073/pnas.2212642119. doi.org/10.1073/pnas.2212642119
Zdroj: Purdue University / Phys.org
Poznámky PH:
Trochu příbuzné jsou teorie a experimenty, které při prebiotické chemii zdůrazňují roli opakovaného mrznutí nebo vysychání, což také mohlo přispět ke koncentraci organických látek (navíc role různých solí v tom, možná od té doby se některé ionty soustřeďují uvnitř a jiné vně buněk atd.).
Jinak syntéza peptidů není v tomto ohledu nijak výjimečná, také další syntézy složitějších makromolekul narážejí na problém s hydrolýzou a ředěním. Proto život vznikal na aktivních površích, u dna moří (vývěry, moderní představa) nebo mělkých kalužích (starší představa), v kombinacích tohoto apod.