Sciencemag.cz
Doporučujeme
Babylonská tabulka z doby asi 1700 př. n. l., plimpton 322 (P322), prý obsahuje základy trigonometrie zhruba odpovídající našim funkcím sinus a cosinus. Tím by Babyloňané nejen předběhli Řeky, ale na rozdíl od nich mohli mít také nakročeno k chápání geometrie spíše jako podmnožiny algebry…
Nicméně netřeba asi příliš zobecňovat a zaplétat se do filozofie matematiky, protože novou teorii zdaleka všichni nesdílí. Klínopisnou tabulku P322 ze starobabylonského období (tedy starou zhruba jako Chammurapiho zákoník) objevil počátkem 20. století Edgar Banks, diplomat, archeolog a obchodník se starožitnostmi, prý jeden ze vzorů pro postavu Indiana Jonese.
Ve 40. letech věnovali této tabulce pozornost na Columbia University a zápisy interpretovali jako doklad toho, že v Mezopotámii znali Pythagorovu větu (nebo alespoň některé trojice délek tvořících pravoúhlý trojúhelník; možná ne ve smyslu „pro každý pravoúhlý trojúhelník platí, že…“). Daniel Mansfield a Norman Wildberger z University of New South Wales v Sydney zápisy na tabulce interpretují jako obdobu goniometrických funkcí: poměry délek dvou stran (to odpovídá příslušnému úhlu) dávají do vztahu k poměrům mezi těmito stranami a stranou třetí. (PH: Chápu-li dobře – znám-li tedy poměr dvou stran pravoúhlého trojúhelníku, v tabulce si najdu i poměry třetí strany?)
Kus tabulky ovšem ve verzi dnes uložené na Columbia University chybí, teorie tedy současně stojí na její rekonstrukci od jiných vědců. Odpůrci celé hypotézy tvrdí, že Babyloňané nic takového nedělali, tabulka má být prostě učebním textem. K tomu se pak přidává diskuse, zda by takové tabulky měly bezprostřední smysl při vyměřování území atd. Nakonec ale bez ohledu na smysl této konkrétní tabulky žádné jiné dochované texty neukazují na to, že by Babyloňané na tento způsob uvažování o trojúhelnících nějak navázali.
Zdroj: Science AAAS a další
Poznámky PH: Jinak goniometrie není v podstatě ani antická, až arabská (viz názvy sinus/cosinus). Řekové vnímali matematiku spíše z pohledu geometrie, druhým mocninám říkali čtvercová čísla apod. Naopak dnešní chápání geometrie v analytickém smyslu – geometrické objekty jako soustavy (ne)rovnic jako první zřejmě zavedl až Descartes.
Babylonská matematika, jakkoliv vyspělá třeba ve srovnání s egyptskou a jako první využívající nulu, byla ovšem souhrnem spíše ad-hoc početních metod bez nějaké snahy dokazovat, budovat systém deduktivně apod. Ještě Feynman na tomto základě rozlišoval i přístup k moderní fyzice na řecký a babylonský, přičemž sám se prohlašoval spíše za Babyloňana.
