Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Genetické databáze: nejde jen o vrahy

Jak bylo oznámeno již v letos dubnu, tzv. zabijáka z Golden State odhalily veřejné genetické databáze, tj. weby, pomocí nichž zájemci rekonstruují rodokmeny. Policisté podle DNA nalezené na místě činu pátrali v genealogických databázích, kam lidé ukládají data o své DNA především s cílem vypátrat své příbuzné, eventuálně zjistit, z jakých předků pocházejí („Keltové“).
Otázka je, jak v době současné posedlosti soukromím s těmito daty nakládat. Vědci v časopisu Science se především zabývají tím, zda a za jakých podmínek má mít k těmto informacím přístup policie. Musí správce databáze vyhovět? Logicky na soudní příkaz asi ano, k čemu by také jinak soudní příkaz byl. Měli jsme tu podobný případ, když policie žádala po Applu odemčení pachatelova iPhonu. Měli by si to provozovatelé databáze se vzorky lidské DNA nastavit tak, že policii vyhovět ani nebudou moci a sami k datům nebudou mít přístup (což byl případ Applu, nebo to firma alespoň tvrdila)? Jak to ale vůbec technicky provést, zejména ve fázi samotného sekvenování?
A jak je to s právy k datům ve vztahu k tomu, kdo je nahrává? Vesměs přece bude data chtít sdílet, proto je tam publikuje (může jít samozřejmě o sdílení různě ošetřené). Jenže i zde existuje háček. Může člověk vůbec např. veřejně a neanonymně zpřístupnit svůj genom, pokud jde současně (do nějaké míry) i o genetický profil jeho příbuzných, kteří k ničemu podobnému souhlas nedali? Zdálo by se, že s vlastím genetickou informací si může každý nakládat jak chce, ale právních absurdit existuje nespočetně. Nebude ještě nakonec chycený vrah žalovat své příbuzné, že poskytnutím svých genetických dat nějak porušili jeho práva? (Zase – nepopisuji zde vlastní názor, ale spíše to, že nějaká legislativa a směrnice typu GDPR nejspíš přijdou.)
Vrahů mezi námi zase tolik neběhá, ale jiný aspekt genetických dat se týká skoro každého: zveřejněním (části) svého genomu člověk prozrazuje např. to, že má dispozice k určité chorobě a to v nějaké míře bude platit i pro jeho příbuzné. Takže zase se mohou objevit žaloby, že kvůli tomu někdo (ne)získal nějaké zdravotní pojištění, ba i že s ním někdo jiný nechtěl mít děti…
Nedávno se rovněž objevil problém s tzv. buňkami Hela. Jedná se rakovinné buňky zemřelé ženy, které se již skoro 70 let laboratorně kultivují a používají po celém světě pro výzkum nádorového bujení i jiné laboratorní pokusy. Tyto buňky se dokáží neomezeně dělit, tj. dají se laboratorně snadno kultivovat a jsou „nesmrtelné“ (to z nich právě dělá buňky nádorové).
Logicky se tyto buňky nedávno také osekvenovaly, jenže se narazilo. Henrietta Lacksová, o jejíž buňky původně šlo, má dodnes žijící příbuzné, takže kdyby byl genom publikován, vlastně by se publikovala i jejich (částečná) genetická informace (i když na oněch buňkách nás samozřejmě v souvislosti s genomem zajímají primárně právě jejich jedinečné mutace způsobující, že se staly nádorovými – např. je do nich včleněn lidský papilomavirus HPV, nejčastější příčina rakoviny děložního čípku).

Zdroj: ScienceAAAS a další
Natalie Ram et al. Genealogy databases and the future of criminal investigation, Science (2018). DOI: 10.1126/science.aau1083 a další

Riemannova hypotéza a kryptografie

Britský matematik Michael Atiyah tvrdí, že se mu podařilo dokázat Riemannovu hypotézu. Co si o …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close