Sciencemag.cz
Doporučujeme
Rajče a tabák mají žláznaté chlupy, bylo by velice zajímavé, kdyby se na jejich povrchu nacházelo právě také nějaké „lepidlo“.
Nový výzkumný projekt mezinárodního vědeckého týmu včetně vědců z Pennsylvania State University podpořený Human Frontier Science Program počítá s tím, že zemědělské plodiny obohacené o geny masožravých rostlin by mohly lépe vzdorovat škodlivým houbám i hmyzu a také lépe přežívat na půdách s nedostatkem živin. Speciálně se zmiňuje tabák a rajčata. Geneticky modifikované plodiny by vyžadovaly méně pesticidů a hnojiv.
Masožravost se u rostlin vyvinula mnohokrát konvergentní evolucí, v různých liniích nezávisle na sobě. Dnes známe asi 800 druhů masožravých rostlin. Biotechnologové mají tedy k dispozici řadu různých genů, které mohou přenášet tak, že se pro konkrétní rostlinu vybere co nejpříbuznější masožravka, aby bylo největší šance, že gen bude v novém organismu fungovat podobě. Konkrétně by mohlo jít o geny, s jejichž pomocí masožravé rostliny hmyz rozkládají, nebo o geny pro různá lepidla, jimiž brání hmyzu uniknout. Rajče a tabák mají žláznaté chlupy, bylo by velice zajímavé, kdyby se na jejich povrchu nacházelo právě také nějaké „lepidlo“.
Masožravé rostliny obývají různě chudé půdy, některé jejich geny souvisejí ne přímo s masožravostí, ale právě se schopností se s tímto prostředím vypořádat, např. vylepšují schopnost rostliny vystačit si jen s malým množstvím fosforu. Masožravka musí svou kořist efektivně rozložit, nesmí se jí otrávit (u příliš velké kořisti se ovšem může stát i to) – její trávicí šťávy, včetně příslušných proteinů, mívají proto speciální antimikrobiální vlastnosti. Navíc si hmyz mohl vybudovat i vlastní adaptace, snaží se chemické signály masožravek identifikovat a rostlině se vyhnout. Ideální by bylo, kdyby pak zemědělské plodiny škodlivý hmyz pokládal za číhající predátory a pro jistotu je ignoroval. (Poznámka PH: Snad jen omylem nepřenést geny pro produkci látek, jimiž masožravky hmyz naopak lákají…)
Zdroj: Pennsylvania State University / Phys.org
