Sciencemag.cz
Doporučujeme
Biosféra v oceánu dokáže absorbovat velké množství uhlíku. Ne všechen se přitom rozloží zpět, část je spolu s mrtvými organismy pohřbena na dně oceánu. Odtud se odvíjejí i různé nápady na geoinženýrské projekty.
Větší růst mořské biosféry lze podpořit železnatými solemi, protože železo je v oceánu nedostatkovým prvkem. Problém ovšem spočívá v tom, že železo má tendenci z biosféry zase „vypadnout“, zoxidovat se na nerozpustnou trojmocnou formu, tu organismy nedokáží využít a železo klesne ke dnu. Experimenty se sypáním železa (železnatých sloučenin) do oceánu tak přinášely pouze dočasný efekt, a to i když se použila železnatá sůl stabilizovaná do nějaké komplexní sloučeniny. Sledování např. ukázalo, že na moři se udělala zelená skvrna odpovídající zvýšenému množství fotosyntetizujících organismů, ta po čase ale zase zmizela.
Nejde přitom jen o lapání uhlíku kvůli klimatickým politikám. Železo v oceánu znamená prostě „přihnojení“. Více fotosyntetizujících organismů znamená i více živé hmoty na dalších patrech potravní pyramidy včetně více (celkem vylovených) ryb. Nicméně, jak vidno, dosavadní výsledky přihnojování železem nejsou přesvědčivé a nevypadá to na rozumný vztah nákladů a výnosů.
Viz také: Hnojení oceánů železem by proti oteplování prý moc nefungovalo
Tan Yehui (Chinese Academy of Sciences), Peter G.C. Campbell (National Institute of Scientific Research, Kanada) a jejich kolegové nyní tvrdí, že podobnou roli jako železo by mohl hrát hliník. Už v mikroskopických koncentracích (desítky nanomolů) dokáže bilanci oxidu uhličitého ovlivnit. Jak ukázaly experimenty, zvýší se tím absorpce CO2 rozsivkami („hnědé řasy“ – jednobuněčné fotosyntetizující organismy s křemičitou schránkou). Kle sledování uhlíku v závislosti na dusíku byl použit radioaktivní izotop 14C.
Když do oceánu padá prach nebo proudí podmořské vývěry, spolu s železem se sem dostává také hliník. Tento kov přitom může zvýšit jak využití železa a fosforu, tak i snížit rychlost rozpadu organického uhlíku a tím zvýšit množství uhlíku, které bude pohřbeno na dně/pod dnem oceánů (tento druhý vliv by snad mohl být ještě významnější). Co se týče konkrétně železa, oxidace hliníku (včetně reakcí komplexů typu AlO2) může být spřažena s redukcí železitých na železnaté sloučeniny, železo tedy bude využitelnější pro živé organismy a nevypadne tak snadno z koloběhu.
Výsledkem studie má být i vysledovaná negativní korelace mezi koncentrací CO2 v atmosféře a přísunem hliníku do Jižního oceánu (kolem Antarktidy)
Má tedy smysl zvážit přihnojování oceánů hliníkem?
Linbin Zhou et al, Aluminum increases net carbon fixation by marine diatoms and decreases their decomposition: Evidence for the iron–aluminum hypothesis, Limnology and Oceanography (2021). DOI: 10.1002/lno.11784
Zdroj: Chinese Academy of Sciences / Phys.org a další
Poznámka: Za prvky nedostatkové pro oceánský život (mimo pobřežní vody) se obvykle pokládá především dusík, fosfor a železo.
