Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová analýza ukazuje, že exoplanet podobných Zemi, tedy ve smyslu s kapalnou vodou, je pravděpodobně mnohem více, než se dosud předpokládalo – což samozřejmě zvyšuje i šanci na nalezení života pozemského typu. I tam, kde vhodné podmínky neexistují na povrchu, by se voda v kapalné podobě mohla nacházet pod ním – podobně jako ve Sluneční soustavě v případě některých měsíců velkých planet.
Spoluautor studie Lujendra Ojha (Rutgers University, New Jersey) uvádí, že pokud by Země přišla o skleníkové plyny, průměrná teplota by klesla na -18 °C a většina kapalné vody na povrchu by zmrzla. Nejspíš k tomu i došlo (jednou nebo i vícekrát, v érách sněhové koule). I pokud by ale zamrzl celý povrch (což v případě Země není jisté), stále by zde mohly přetrvat „kapsy“ vody. Teplo z radioaktivního rozpadu v hlubinách Země může vodu ohřát natolik, že zůstane tekutá. I dnes to vidíme na místech, jako je Antarktida a kanadská Arktida, kde se navzdory nízkým teplotám nacházejí pod ledem velká podzemní jezera. Je dokonce možné, že k něčemu podobného může docházet v současnosti i u jižního pólu Marsu. Druhou možností ohřevu podpovrchového oceánu jsou slapové jevy.
Analýza se zabývala planetami nalezenými kolem nejběžnějšího typu hvězd – červených trpaslíků (typ M). Jedná se o malé hvězdy, které jsou mnohem chladnější než Slunce. Přibližně 70 % hvězd v naší galaxii spadá do této kategorie a většina dosud nalezených kamenných a Zemi podobných exoplanet obíhá právě kolem trpaslíků typu M.
„Modelovali jsme možnost vzniku a udržení kapalné vody na exoplanetách obíhajících kolem trpaslíků typu M pouze s ohledem na teplo generované samotnou planetou. Zjistili jsme, že pokud se vezme v úvahu možnost vzniku kapalné vody radioaktivitou, je pravděpodobné, že vysoké procento těchto exoplanet může mít dostatek tepla k udržení kapalné vody – mnohem více, než jsme si mysleli,“ říká Lujendra Ojha. V konkrétních číslech: díky podpovrchové vodě by se kapalná voda mohla vyskytovat průměrně až na 1 planetě v 1 hvězdném systému; předcházející odhad byl přitom až o 2 řády nižší, 1 planeta na 100 hvězd.
Samozřejmě – výzvou je dokázat podzemní oceány na exoplanetách nějak detekovat. Nakonec ani ve Sluneční soustavě se na jejich existenci v případě některých těles vědci ne vždy shodnou. A zjistit, zda v nějakém podpovrchovém oceánu na exoplanetě je mikrobiální život, je nejspíš zcela mimo současné možnosti, ale to není zase taková tragédie – technologie detekce se budou zlepšovat…
The Goldschmidt Conference: conf.goldschmidt.info/goldschmidt/2023/goldschmidt/2023/meetingapp.cgi
Ojha, L., Troncone, B., Buffo, J. et al. Liquid water on cold exo-Earths via basal melting of ice sheets. Nat Commun 13, 7521 (2022). https://doi.org/10.1038/s41467-022-35187-4
Zdroj: Goldschmidt Conference / Phys.org
https://www.nase-voda.cz/jak-se-ze-zeme-pred-700-miliony-stala-snehova-koule/
Spíš než pomalý pokles CO2 pohlcováním do vznikajících čedičů mělo jít před 700 miliony let o emise síry ze sopečné činnosti mezi dnešní Aljaškou a Grónskem ( tehdy blízko rovníku). Síra v troposféře změní albedo, rostoucí sněhová pokrývka změní albedo povrchu. Po skončení emisí síry se troposféra poměrně rychle vyčistí a je možný návrat k obnovení oceánských proudů.