Sciencemag.cz
Doporučujeme
Přírodní výběr se jen málo stará o to, jak dlouho žijeme po dokončení reprodukce…
Studie provedená Michiganskou univerzitou na základě analýzy genetických a zdravotních informací od více než 276 000 lidí silně podporuje desítky let starou evoluční teorii, která se snažila vysvětlit stárnutí. (Stárnutí takto definované znamená především to, že se zvyšuje pravděpodobnost úmrtí a klesá reprodukce.)
Již v roce 1957 evoluční biolog George Williams navrhl, že genetické mutace, které přispívají ke stárnutí, by mohly být zvýhodněny přírodním výběrem, pokud jsou výhodné v raném období života a podporují dřívější reprodukci nebo produkci většího počtu potomků. Selekce pak proti těmto mutacím nemá jak zasáhnout, respektive je dokonce zvýhodňuje.
Ve studii publikované v Science Advances evoluční biolog z University of Michigan Jianzhi Zhang a jeho čínský kolega Erping Long (Čínská akademie věd, Peking Union Medical College) testovali Williamsovu hypotézu na základě genetických dat a informací o reprodukci a úmrtnosti od 276 406 účastníků z databáze Biobank ve Velké Británii.
Zjistili, že reprodukce a délka života jsou spolu opravdu geneticky silně negativně korelovány. Mutace, které podporují reprodukci, mají tendenci zkracovat délku života. Vědci v databázi zkoumali četnost 583 genetických variant spojených s reprodukcí a zjistili, že několik variant spojených s vyšší reprodukcí se v posledních desetiletích stalo častějšími, přestože jsou současně spojeny s kratší délkou života. Rostoucí frekvence těchto variant je pravděpodobně důsledkem přirozeného výběru pro vyšší reprodukci.
Samozřejmě, že do hry dnes vstupuje navíc antikoncepce, interrupce a medicínský pokrok. Kolik potomků po sobě člověk zanechá silně souvisí s jeho vlastní volbou (zejména shora).
Ale samotná Williamsova myšlenka platí. Přírodní výběr se jen málo stará o to, jak dlouho žijeme po dokončení reprodukce, protože naše fitness (zdatnost) je do značné míry dána právě ukončením reprodukce (poznámka PH: i když samozřejmě rodiče a prarodiče i dále zvyšují fitness potomků; proto se u člověka vyskytuje např. menopauza, jinak věc mezi savci krajně ojedinělá)
Dále pak data ukazují, že největší délku života měli lidé s dvěma dětmi. (poznámka: což jakoby trochu je v rozporu s výše popsaným zjištěním, by se dalo čekat, že tedy nejvíc bezdětní, poté s 1 dítětem atd.)
Erping Long et al, Evidence for the role of selection for reproductively advantageous alleles in human aging, Science Advances (2023). DOI: 10.1126/sciadv.adh4990. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adh4990
Zdroj: University of Michigan / Phys.org, přeloženo/zkráceno
Nemohl by za existencí menopauzy stát prostý „důvod“, že po dobu existence lidstva v podstatě neexistoval evoluční tlak , který by menopauzu penalizoval? Totiž pokud se typická doba dožití dospělého pohybuje pod 50 roky tak na menopauzu vůbec nedojde. „Důvod“ píšu v uvozovkách protože nejde o úmysl, ale jde pouze o chybu návrhu, která se neprojeví.
podle me argument sam o sobe je plne OK („mnoho je jen vedlejsi efekt neceho jineho, nahoda…“), ale v tomto pripade bych spis sazel na to, ze lide i po ukonceni sve reprodukce nejak svym genum prospivali. vedle lidi se snad vyskytuje systematicky jeste u kosatek, tam by slo zkoumat…