Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Nové modelování ukazuje, že na čtyřech hlavních měsících Uranu se pravděpodobně nachází oceán. Na obrázku vidíme vrstvy, z nichž se tato tělesa skládají: led, slaný čpavkový oceán, horniny bohaté na vodu a suché horniny. Miranda je příliš malá na to, aby udržela dostatek tepla pro existenci vrstvy kapalné vody. Kredit: NASA/JPL-Caltech

Na 4 měsících Uranu je asi podpovrchový oceán

Opětovná analýza dat ze sond Voyager a nové počítačové modelování vedly vědce NASA k závěru, že čtyři z největších měsíců Uranu mají pravděpodobně mezi svým jádrem a ledovou kůrou vodní oceán, který v některých případech může být hluboký i desítky kilometrů. Nová studie podrobně popisuje vývoj složení a struktury vnitřku všech pěti velkých měsíců: Ariel, Umbriel, Titania, Oberon a Miranda. Celkem kolem Uranu krouží nejméně 27 měsíců.
Vědci se dlouho domnívali, že Titania vzhledem ke své velikosti (průměr 1580 km) dokáže s největší pravděpodobností uchovávat vnitřní teplo způsobené radioaktivním rozpadem. Ostatní měsíce byly dříve považovány za příliš malé na to, aby si udržely teplo potřebné k tomu, aby vnitřní oceán nezamrzl. Ohřev vytvářený gravitační přitažlivostí Uranu představuje totiž pouze slabý zdroj tepla.
„Pokud jde o malá tělesa – trpasličí planety a měsíce – planetologové již ale dříve našli důkazy o existenci oceánů na několika nepravděpodobných místech, včetně trpasličích planet Ceres a Pluto a Saturnova měsíce Mimas,“ uvádí hlavní autorka nové studie Julie Castillo-Rogez z NASA Jet Propulsion Laboratory . „Ve hře jsou tedy mechanismy, kterým dosud plně nerozumíme.“
Studie se vrátila ke zjištěním z přeletů sondy NASA Voyager 2 kolem Uranu v 80. letech 20. století a zahrnula také data z pozemních pozorování. Autoři sestavili počítačové modely doplněné o další informace získané sondami NASA Galileo, Cassini, Dawn a New Horizons (každá z nich objevila oceánské světy), včetně poznatků o chemii a geologii Saturnova měsíce Enceladus, Pluta a jeho měsíce Charon a Ceresu (Cerery) – tedy ledových těles přibližně stejné velikosti, jako jsou měsíce Uranu.
O složení oceánů by mohly poskytnout informace i materiály nacházející se na ledovém povrchu měsíců. Přinejmenším Ariel má na povrchu materiál, který sem vytekl relativně nedávno; možná z ledových sopek. A i na Mirandě, nejvnitřnějším a pátém největším měsíci, se na povrchu nacházejí materiály, které se zdají být nedávného původu. Možná i Miranda si mohla dříve udržovat dostatek tepla pro udržení oceánu, ale pravděpodobně ne dlouho; ztrácí teplo příliš rychle a nyní je pravděpodobně zmrzlá.
Vnitřní teplo zřejmě není jediným faktorem umožňujícím existenci oceánů. Klíčové zjištění studie naznačuje, že v oceánech největších měsíců Uranu se pravděpodobně ve velkém vyskytují chloridy a také amoniak. Příslušný roztok bude mít tedy bod tání hluboko pod 0 °C.

Julie Castillo‐Rogez et al, Compositions and Interior Structures of the Large Moons of Uranus and Implications for Future Spacecraft Observations, Journal of Geophysical Research: Planets (2022). DOI: 10.1029/2022JE007432
Zdroj: JPL NASA/Phys.org

Viz také: Jsou kapalné oceány i pod povrchem měsíců Uranu?

Týden na ITBiz: Baterie lithium-kov by mohl vylepšit křemík

Vydavatelům se nelíbí odmítnutí modelu „souhlas nebo zaplať“ ze strany EU. Emise Googlu za posledních …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close