Sciencemag.cz
Doporučujeme
Slaná voda v ledovém plášti Jupiterova měsíce Europa může přenášet kyslík do podpovrchového oceánu kapalné vody. Tvrdí to alespoň nová studie vědců z (mj.) University of Texas v Austinu.
Oceán obsahující kyslík by samozřejmě umožňoval jinou biochemii, některé organismy by pak např. mohly podobně jako Zemi získávat energii oxidací organických látek. Podle vědců by kyslík mohl udržovat život na Jupiterově měsíci Europě, respektive zvyšovat jeho pravděpodobnost (mluvíme samozřejmě o životě cca pozemského typu), i když na druhé straně by samozřejmě mohl život i otrávit nebo dokonce snížit i možnost jeho vzniku (oxidací organických látek – prekurzorů).
Celá teorie byla navržena už dříve, ale v rámci nové studie byla provedena první počítačová simulace celého procesu. Kyslík podle ní proniká pod povrch měsíce na místech, kde je krajina tvořenými trhlinami, hřebeny a ledovými bloky. Takový rozbitý, „chaotický“ terén podle studie pokrývá až čtvrtinu povrchu Europy. Na povrchu vzniká kyslík v důsledku dopadu světla a energetických, elektricky nabitých částic z Jupitera na ledový povrch měsíce. Ten ovšem od podzemního oceánu odděluje odhadem 15 kilometrů ledového pláště.
Výsledky simulace ukazují, že transport kyslíku je nejen možný, ale že by se tímto způsobem mohlo do oceánů Europy dostávat i zhruba stejně kyslíku jako v dnešních pozemských oceánech. Spoluautor práce Steven Vance z NASA Jet Propulsion Laboratory dodává, že koncentrace kyslíku podobná té pozemské je ovšem horní odhad a různé představy se v tomto ohledu pohybují až v rozmezí 4 řádů. Množství kyslíku ve vodě se také bude měnit s hloubkou, aerobní organismy by dejme tomu mohly žít těsně pod ledem, zatímco ty anaerobní někde u podmořských vývěrů (kde by, zůstaneme-li při analogii se Zemí, místní život také vznikl).
Zastánci okysličeného oceánu předpokládají, že nad oblastmi, kde ledový krunýř Europy částečně taje, vznikají právě ony chaotické terény. Vytváří se v nich solanka, která se může mísit s kyslíkem z povrchu. Podle modelu může solanka dále téct (protékat dolů) v podobě vlny, která způsobí, že se póry v ledu na okamžik rozšíří a stanou se pro roztok propustnými. Taková vlna by mohla do podzemního oceánu přinést až 86 % kyslíku, který pohltila na povrchu – samozřejmě stále podle simulace.
Další významný krok ve výzkumu Jupiterova měsíce Europa udělá sonda NASA Europa Clipper, jejíž start se plánuje na rok 2024.
Marc A. Hesse et al, Downward Oxidant Transport Through Europa’s Ice Shell by Density-Driven Brine Percolation, Geophysical Research Letters (2022). DOI: 10.1029/2021GL095416
Zdroj: University of Texas – Austin/Phys.org
