Lidé sbírali obilniny dávno předtím, než je někdy kolem roku 9 000 př. n. l. začali na Blízkém východě i pěstovat.
Pokud alespoň domestikací míníme to, že lidé nějak ovlivnili genom rostliny, pak podle nových objevů k tomu došlo již před 30 000 lety (pšenice jednozrnka v oblasti Tell Qaramel v severní Sýrii), pšenice dvouzrnka následovala před 25 000 lety a ječmen před 21 000. Robin Allaby z University of Warvick a jeho kolegové dospěli k těmto závěrům ve studii publikované v Philosophical Transactions of the Royal Society B. U rýže je ovlivnění genomu pozdější, i tak ale k němu mělo dojít už před cca 13 000 lety.
Výsledky jsou založeny na zjištěních, kdy se v populaci obilnin začala měnit frekvence určitých genů. Nevyplývá z nich, jak intenzivně lidé tehdy tyto plodiny využívali, navíc se asi zájem lidí o obiloviny v různých oblastech měnil spolu s tím, jak se střídalo chladnější a teplejší klima. Když např. lidé začnou semena sbírat z klasů, rostliny mohou ztrácet schopnost, aby semena z klasů vypadávala sama, a tato nová varianta genu se v populaci může udržet. Semena začnou šířit lidé (a ta mohou být méně mobilní, těžší, což lidé preferují, znamená-li to více mouky), klasy padají na zem při tom, jak je lidé trhají/sekají srpem atd.
V údolí Jordánu známe sýpku z 11. tis. př. n. l. Robin Allaby už asi před 10 lety upozornil na syrské naleziště Ohalo II s velkým množstvím zbytků obilnin starých asi 23 000 let.
To, co bychom dnes označili za „skutečné“ pěstování obilnin, začali (pokud víme dle stávajících archeologických nálezů a genetických stromečků) provozovat lidé na jihovýchodě Turecka v době kultury Gobekli Tepe asi někdy v 9. tis. př. n. l., v Palestině pak na konci natufienu (cca v době počátků Jericha/stavby věže koncem 9. tis. př. n. l.).
Hlavní genetická proměna obilnin nastala na Blízkém východě podle nové studie asi před 8 tisíci lety (možná se tehdy ve velkém začalo sít i mimo místa původního výskytu?).
Zdroj: Phys.org a další