Sciencemag.cz
Doporučujeme
Psi člověka poslouchají. Dokáží vnímat gesta i pohled. Zajímavý experiment nyní ukázal, co se děje, když ve hře jsou jak vlastní preference psů, tak i přání lidí.
Děti v určitém věku pochopí nejen to, že jiní lidé mohou mít k dispozici jiné informace, ale i to, že mohou mít jiné preference. A jak jsou na tom psi? Ádám Miklósi z budapešťské Eötvös Loránd University (známé centrum psovědných výzkumů) a jeho kolegové zkusili řešit jednu z dílčích otázek související s tím, zda psi pochopí, že odlišné preference člověka mohou být vyjádřeny pomocí emočních výrazů tváře. A za druhé, jak budou reagovat, pokud se obě preference dostanou do sporu – aniž by jim přitom lidé dávali nějaký výslovný příkaz.
Nejprve ze zkoušelo, zda si pes raději vezme hračku nebo náramek, všichni si nepřekvapivě zvolili hračku. Poté se majitelé psa dívali se znechuceným výrazem na hračku a se šťastným výrazem na náramek. Když psi dostali příkaz aport, přinesl ovšem hračku. Buď tedy nepochopili přání majitelů, nebo pro ně vlastní preference byla důležitější (nedostali přímo pokyn donést náramek, nikdo jim na něj např. neukázal). Řekněme, že s hračkou přímo na dosah si nemohli pomoct.
Následovala druhá verze experimentu, kdy oba předměty byly umístěny tak, že se k nim pes nemohl dostat – položené příliš vysoko. Když se nyní majitelé dívali šťastně na náramek a znechuceně na hračku, chování psů to nějak ovlivnilo – oběma předmětům věnovali v průměru zhruba stejnou pozornost. Skutečně šlo o odezvu na člověka (poznámka PH: jakýsi kompromis mezi oběma preferencemi), protože když lidé výrazem tváře preferovali hračku, psi se dál dívali pouze na hračku.
Výsledky nejsou jednoznačné: těžko říct, zda/nakolik psi chápali, že lidé mohou mít jiné preference než oni sami, nebo zda chápou dokonce i to, že různí lidé mohou mít různé preference. Na lidmi vyjadřované emoce ovšem nějak reagovali, což ale nijak překvapivé není. Možná bez výslovného příkazu (respektive trvalého naučení se) je pro psy obtížné mít nad vlastním jednáním kontrolu, jsou „neukáznění“; teprve když se preferované hračky tak jako tak nemohli zmocnit, začali brát v úvahu i další věci. O existenci teorie mysli u psů se z tohoto samotného experimentu příliš vyvodit nedá.
Enikő Kubinyi et al, Human Expressions of Object Preference Affect Dogs‘ Perceptual Focus, but Not Their Action Choices, Frontiers in Psychology (2020). DOI: 10.3389/fpsyg.2020.588916
Zdroj: Eötvös Loránd University / Phys.org
Poznámka PH: To, že pes vyhoví, upřednostní preferenci člověka před svou vlastní, se projevuje kdykoliv, když nás poslechne. Existence teorie mysli z toho nijak nevyplývá. K této otázce mají podle mého názoru vztah spíše jiné experimenty.
Pes se od jiného psa učí opakovat cvik. „Učitel“ kutálí míček packami, druhý pes tuto činnost kopíruje. V jiné verzi učitel má košík a kutálí míček packami. Druhý pes vezme míček do tlamy. („Kdyby mohl, vzal by míček do tlamy, takže já…“) To teorii mysli minimálně dost připomíná.
Ještě přesvědčivější důkaz o teorii mysli by byl, kdyby pes modifikoval své chování podle toho, zda člověk něco viděl (pes viděl, že člověk něco viděl). I zde to podle všeho pár psů zvládlo, i když rozhodně ne všichni. Viz také:
Psi a teorie mysli – experimenty s nejednoznačnými výsledky
Na obrázku nahoře je belgický ovčák tervueren, ilustrační obrázek k průvodní tiskové zprávě Eötvös Loránd University. V experimentu odkazovaném výše na téže instituci exceloval pes téhož plemene jménem Filip. Může to být dokonce přímo on (potomek apod.)?
