Sciencemag.cz
Doporučujeme
Astrofyzikové si dosud příliš nevědí rady s problémem reionizace vesmíru. Po velkém třesku se vesmír nacházel v horkém stavu, kdy většina protonů a elektronů existovala vedle sebe. Jak vesmír chladl, spojovaly se do atomů vodíku. Jenže ačkoliv vesmír chladne dál, mezitím došlo cca 1 miliardu let po velkém třesku (nebo možná i dříve) opět k ionizaci. Vodík i další atomy samozřejmě existují dál, ale většina hmoty se opět vrátila do podoby elektronů a protonů. Všudypřítomná „vodíková mlha“ zmizela, což se projevilo tak, že se vesmír stal opět průhledným pro ultrafialové záření (které neutrální vodík absorbuje).
Proč k tomu došlo? Již dřívější teorie předpokládaly, že za reionizaci byly odpovědné tehdejší galaxie. Tyto výsledky byly založeny na pozorování současných galaxií, o nichž předpokládáme, že se podobají těm existujícím hluboko v minulosti.
Viz také: Vědci na stopě nevyřešené etapy vývoje raného vesmíru
Nový výzkum publikovaný Astrophysical Journal mechanismus reionizace upřesňuje následujícím způsobem. Problém je v tom, jak by z galaxií mohlo unikat dost vysokoenergetického světla, když už se jednou zahalily do vodíkových mraků. Vědci z University of Minnesota našli nyní v datech dalekohledu Gemini případ, kdy nastalo odfouknutí těchto mračen na úrovní celé galaxie. Příčinou byly pravděpodobně výbuchy supernov, k nimž zde docházelo s velkou frekvencí, nahuštěně v krátkém časovém období. K tomu mohlo ale zase dojít jen proto, že předtím došlo k intenzivní hvězdotvorbě.
Zkoumaná Pox 186 je velmi malá trpasličí galaxie nacházející se v souhvězdí Panny, přitom ale kompaktní a s obsahující velké množství hvězd. Autoři výzkumu soudí, že právě tento typ galaxií byl primárně odpovědný za reinozaci vesmíru před miliardami let.
Nathan R. Eggen et al, Blow-away in the Extreme Low-mass Starburst Galaxy Pox 186, The Astrophysical Journal (2021). DOI: 10.3847/1538-4357/abe85d
Zdroj: University of Minnesota/Phys.org a další
