Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dokázat chvíli počkat a získat větší odměnu, de facto investovat do odložené spotřeby – to zvládnou už i děti. Není divu, že sebekontrola přímo souvisí s dalšími kognitivními schopnosti (nejjednodušeji se to dá propojit asi tak, že vymyslet něco prostě vyžaduje dokázat se déle soustředit, překonávat odpor, nezvolit první řešení, které napadne atd.). Logicky pak vedle člověka zvládají test odloženého uspokojení nejlépe živočichové, o jejichž inteligenci nepochybujeme – lidoopi, krkavcovití ptáci, papoušci… a nově také sépie. (PH: Skoro by se dalo hádat, že hlavonožci budou jedinými bezobratlými, kteří v podobném testu uspějí, ale možná budeme překvapeni. Co se třeba sršně?)
Konkrétní uspořádání experimentů s odloženou odměnou se někdy označuje jako marsmallow test, eventuálně Stanfordský (marshmallow) test. Odměnou se zde myslí pamlsky, takže s lehkou modifikací lze experiment aplikovat i na zvířata.
Alexandra Schnell z University of Cambridge, Roger Hanlon z Marine Biological Laborator (Woods Hole) a jejich kolegové zjistili, že odložit uspokojení zvládly všechny pokusné sépie. Zase tak složité tyto testy, provádějí-li se u jiných tvorů než je člověk, ovšem nejsou: projít testem nevyžaduje žádné sofistikované chování, ono „odložení“ odpovídá 50–130 s (žádné „když budeš dneska pilně pracovat, zítra budeš mít volno“). Ty ze sépií, které vydržely čekat na lepší pamlsek déle, současně v jiných testech vyšly jako chytřejší. (Ani tyto testy nevyžadovaly ale nic sofistikovaného: sépie se např. nejprve naučily spojovat určitý vizuální signál s pamlskem a pak se měřilo, jak rychle se dokáží přeučit na jiný signál.)
Proč se u sépií schopnost odkládat uspokojení vyvinula, respektive jaké jim to přináší výhody? Těžko říct. U druhů používajících nástroje můžeme třeba výrobu nástroje chápat jako odklad (pak až zkusíme získat potravu s pomocí nástroje a jíst se bude později). U sociálně žijících druhů se předpokládají jiné mechanismy. V případě sépie autoři výzkumu navrhují např. následující: sépie tráví většinu času různě ukryté a maskované, mezitím občas něco uloví. Přitom se ale vystavují nebezpečí, že je zlikviduje větší predátor. Možná je proto výhodou odkládat uspokojení (potravu), trpělivě počkat a vyrazit na lov/vystavit se riziku teprve v okamžiku, kdy kořist bude stát za to (minimalizovat počet nutných lovů).
Cuttlefish exert self-control in a delay of gratification task, Proceedings of the Royal Society B (2021).
https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2020.3161
Zdroj: Marine Biological Laboratory, WoodsHole / Phys.org
Poznámky PH:
Viz výše, přijde mi, že odložené uspokojení/sebekontrola je téměř synonymem inteligence. Možná by se to dalo evolučně spojovat tak, že odkládat uspokojení má smysl pouze v předvídatelném prostředí, totéž pak platí pro vznik a rozvoj inteligence… (přesněji, v prostředí předvídatelném do nějaké míry, ve zcela předvídatelném by zase stačilo jednat automaticky/reflexivně).
Samozřejmě odkládání spotřeby/uspokojení má smysl jen do určité míry. U lidí zde nejde jen o inteligenci/sebekontrolu, ale s tím, nakolik v reálném světě můžeme důvěřovat protistraně, že opravdu odklad znamená vyšší hodnotu v budoucnu. (Když si dnes místo piva koupím akcii, mám důvod věřit, že opravdu v budoucnu získám více piv? Jisté to není. Zvířatům pokusy nastavíme tak, že se na to spolehnout mohou.)
