Duny pouště Taklamakan v Sin-ťiangu. Pixabay License. Volné pro komerční užití.

Sin-ťiang byl opravdu tavicí kotel národů

Sin-ťiang (Ujgursko, Východní Turkestán, Xinjiang) byl od pravěku křižovatkou mezi Blízkým východem, Čínou a dalšími oblastmi i dějištěm častých migrací. Indoevropské, respektive „západoeuroasijské“ osídlení zasahovalo v minulosti mnohem dále na východ než dnes. Íránského původu byli Skythové a Sakové, v Sin-ťiangu se mluvilo sogdsky, respektive chotanštinou. Daleko na východ zasahovalo osídlení indoevropsky mluvících Tocharů. Rovněž se uvádí, že mnohé lidské pozůstatky z těchto oblastí vykazují také antropologicky europoidní rysy (není totéž mluvit o jazycích a o etniku, respektive fyzickém typu), např. mumie v Tarimské pánvi z doby bronzové.
Jak vidno při pohledu na mapu, v oblasti střední Asie dnes převládá obyvatelstvo mluvící turecko-mongolskými jazyky (z „Íránců“ zůstali obyvatelé Afghánistánu a Tádžikové). Celou tuto oblast kolem Hedvábné stezky pokrývá převážně step až polopoušť, oázy a zemědělské oblasti jsou relativně malé a dost izolované. Od toho se od pravěku, respektive od domestikace koně, odvozuje i velká mobilita zdejších obyvatel, jednotlivé skupiny se velmi rychle přelévaly od Mandžuska po severní Černomoří.
Následující studie vychází především z analýzy DNA a pokouší se zachytit posledních 5 000 let populační historie Sin-ťiangu. Využita byla data z 201 pravěkých a starověkých genomů z 39 archeologických nalezišť této oblasti. Zkoumány byly dvě hypotézy: podle první žili v Tarimské pánvi doby bronzové lidé spjatí se stepí dále na západ, podle druhé s usedlým obyvatelstvem Baktrie. Fu Qiaomei z Čínské akademie věd a jeho kolegové došli k závěru, že platí oboje: vazba na baktrijskou kulturu Chemurchek i na indoevropskou (spojuje se s Tochary) stepní kulturu Afanasievo na jižní Sibiři. Navíc bylo ale místní obyvatelstvo etnicky spjatou i s kulturou Šamanka (Shamanka) na severovýchod, respektive s populací Ancient North Eurasians (ANE), jejíž stopy pocházejí na jižní Sibiři již doby před 25 000 lety. Část obyvatelstva Tarimské pánve doby bronzové byla také potomky těch, kdo žili v této oblasti dříve (čili to vypadá už na 4 hlavní „ingredience do tavicího kotle“). V další části doby bronzové přišli další obyvatelé, opět ze západu (kultura Andronovo), východu, Středí Asie i Sibiře. Několik jedinců odpovídalo geneticky kultuře Afanasievo, ti mohli být řekněme nějak spjati s postupem Tocharů na východ. Indoevropské jazyky se v Sin-ťiang mohly začít šířit zhruba ve stejné době jako v západní Evropě, ve 3. tisíciletí př. n. l..
V porovnání s dobou bronzovou se v populacích doby železné projevil zvýšený příliv lidí z východní a Střední Asie; tyto genetické linie jsou přitom v oblasti často přítomné dodnes. Některé z těchto migrací lze zřejmě propojit i s historickými události, k nimž docházelo ve stepích na sever od čínských říší od posledních staletí př. n. l. (migrace Jüe-č‘ – Yuezhi poté, co je porazili Siungnuové – Xiongnu atd.).
Fenotypová analýza několika pozůstatků doplnila genetické výsledky. Většina zkoumaných jedinců (v době bronzové, železné i pozdější) měla tmavě hnědé až černé vlasy a hnědou barvu očí. Malá část jedinců z doby železné se vyznačuje světlými vlasy, modrýma očima a světlejším odstínem pleti. U dvou mumií ze starší doby bronzové z Tarimské pánve ve východním Sin-ťiangu bylo zjištěno, že oproti dřívějšímu popisu měly pravděpodobně tmavě hnědé až černé vlasy a tmavší odstín pleti.
Zajímavé a trochu překvapivé na tom všem má být, že i přes takový stupeň pohybů obyvatelstva se populace Sin-ťiangu vyznačovala a vyznačuje současně velkou genetickou kontinuitou. Namísto převrstvení a výměn obyvatelstva zde tedy opravdu fungoval tavicí kotel (s jazyky to bylo ovšem jinak, alespoň v konečném důsledku, což ale zase nijak moc překvapivé není; i když třeba dle jiného zdroje mnohá „kulturní slova“ v ujgurštině mají být sogdského původu, takže ani íránské jazyky nezmizely beze stopy).

Vikas Kumar et al, Bronze and Iron Age population movements underlie Xinjiang population history, Science (2022). DOI: 10.1126/science.abk1534.
Zdroj: Chinese Academy of Sciences / Phys.org a další

Poznámka PH: K dějinám Střední Asie byly velice zajímavé knihy Lva Nikolajeviče Gumiljova Objevení země Chazarů a Hledání vymyšlené říše (trochu jistě poplatné době a z dnešního hlediska určitě také zastaralé). Zkusit jde dále např. Jean Paul Roux: Dějiny Střední Asie (NLN 2007). Na rozdíl od většiny titulů této edice se soustředí spíše na starší dějiny, 2/3 knihy jsou věnovány pravěku, starověku a středověku.

Týden na ITBiz: Umělá inteligence prý narazí na meze matematických paradoxů

Gartner předpovídá, že celosvětové dodávky PC letos klesnou o 9,5 %. Bitcoin ve čtvrtletí klesl …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close