Teslův tajuplný elektromobil Pierce Arrow

Během bouřlivých dvacátých let až do časů Velké hospodářské krize se Tesla věnoval některým přísně utajeným projektům. Mezi nejméně známé z nich patřil elektromobil Pierce Arrow, který byl údajně poháněn na principu dálkového přenosu elektrické energie.
Teslův zájem o elektromobily se datuje již do 90. let 19. století, kdy studoval parou poháněné elektrické vozy Jeana-Jacquesa Heilmanna. Heilmann se sice zaměřil na konstrukci lokomotiv pro železnice, leč týž princip se dal aplikovat na automobily.
V roce 1904 Tesla napsal okázalý dopis šéfredaktorovi časopisu Manufacturer’s Record, v němž podotýká, že s Heilmannovou výjimkou jsou parní lokomotivy a automobily „stále poháněné bezprostřední aplikací parní síly na hřídel či nápravu“. Jinými slovy, pára se generuje proto, aby působila na nápravu, která pak otáčí koly. Tesla naopak navrhoval, aby se generovaná pára využila k pohonu dynama, jež bude potažmo napojené na indukční motor, který vozidlu zajistí pohon elektrickou energií, čímž se výkonnost zvýší o zhruba 50 až 100 %. „Je těžké pochopit,“ uzavírá Tesla, „proč něčemu tak prostému a zjevnému nevěnují inženýři více pozornosti.“
Téměř sto let po odeslání tohoto dopisu se Martin Eberhard a jeho partner Marc Tarpenning rozhodli založit společnost Tesla Motors. Inspirovali se právě tímto Teslovým dopisem editorovi, zejména myšlenkou, že pohonem automobilu nemusí být benzín, ale elektromotor. Eberhardův a Tarpenningův roadster se nicméně výrazně liší od Teslovy představy ve zdroji elektrické energie. V Eberhardově a Tarpenningově případě je zdrojem energie pro roadster lithiová baterie, zatímco Tesla navrhoval využít páru. Na čarodějovu počest pojmenovali Eberhard a Tarpenning společnost pro výrobu moderních elektromobilů Tesla Motors a krátce poté ji prodali Elonu Muskovi, který se rozhodl její jméno zachovat.
Tesla sice hovořil o elektrických vozech poháněných parou, ale už tehdy si uvědomoval, že pohon mohou zajišťovat i baterie. Jeden z prvních (dvoukolových) elektrických vozů poháněných baterií představil na Světové výstavě v Paříži v roce 1867 rakouský vynálezce Johann Kravogl. V prvním desetiletí 20. století se již vynořilo mnoho elektromobilů na baterie. Thomas Edison jeden řídil v roce 1913. Tyto vozy však trpěly dvěma zásadními problémy: krátkým dojezdem a nedostatkem dobíjecích stanic. Časem se tedy elektromobily omezily jen na soukromé pozemky a golfová hřiště. Mimořádná výkonnost a atraktivní cena Fordova Modelu T významně změnila dynamiku, zvlášť když Henry Ford, obrazoborec řídící se Machiavelliho filosofií, odkoupil a zdemoloval železnice, na kterých probíhala hromadná přeprava, jak to učinil v Los Angeles. Jakmile zdokonalil masovou výrobu, ovládly trh levné vozy na benzínový pohon.
Tesla se nicméně nikdy nevzdal myšlenky využít indukční motor a často hovořil o možnosti pohánět automobily bezdrátovou elektrickou energií z vysílacích stanic wardenclyffského typu. V roce 1927 Tesla odcestoval k Niagarským vodopádům na schůzku s Francisem Fitzgeraldem z Komise pro distribuci elektrické energie Niagarských vodopádů, s nímž hodlal probrat otázku, jak na Niagaře vybudovat bezdrátovou vysílací věž, na jejíž stavbě by se podílela i Kanadská energetická komise.3 Říká se, že o tři roky později, když Heinrich Jebens, ředitel Německého domu vynálezců v Hamburku, zavítal do New Yorku, Tesla se s ním sešel. Jebens se nalodil na zaoceánský parník plující do Spojených států amerických, aby se setkal s Thomasem Edisonem. „Na palubě lodi se Jebens seznámil s bývalým srbsko-rakouským důstojníkem Peterem Savoem, jenž se mu představil jako Teslův příbuzný. Během večeře v lodním restaurantu Peter Savo na ředitele naléhal, aby se s čarodějem rozhodně sešel, a zdůraznil, že největším americkým vynálezcem je Nikola Tesla. Zdá se, že po schůzce s Edisonem se Jebens opravdu s Teslou sešel 26. listopadu 1930 ve vestibulu newyorského hotelu Waldorf-Astoria.“
Poté, co Jebens slíbil zachovat tajemství, vzal jej Tesla do Buffala, aby si přísně utajované vozidlo, standardní Pierce Arrow, prohlédl. Z e-mailu Jebensova syna jsme se dozvěděli, že původní motor automobilu byl odstraněn a místo něho byl instalován „elektromotor o výkonu 80 koňských sil“, jímž byl nahrazen „motor na benzínový pohon“. Nový motor disponoval téměř dva metry vysokou anténou, jež během jízdy jakýmsi způsobem čerpala elektrickou energii. Tesla do vozu instaloval konvertor sestávající z dvanácti elektronek, „24 rezistorů a nejrůznějších kabelů“, přijímajících elektrickou energii z tajného vysílače, který byl nejspíš vybudován poblíž Niagarských vodopádů. Poté, co „do motoru nasadil dvě tyče“, bylo vozidlo připraveno k jízdě, při níž podle Jebense dosahovalo rychlosti přes kolem 150 km za hodinu.
Pokud se dá tomuto příběhu věřit, znamenalo by to, že Tesla vybudoval bezdrátový vysílač s velkou pravděpodobností poblíž elektrárny na Niagarských vodopádech, přičemž se samozřejmě vysílač musel při předvádění vozidla zapnout a po zkoušce zase vypnout. Garáž vozidla se rovněž musela nacházet někde poblíž a k testovací projížďce musel být najat řidič.
Tato historka má dvě zásadní slabiny. Pokud připustíme, že Jebens skutečně připlul do Ameriky v roce 1930, nemohl se s Teslou setkat v hale hotelu Waldorf-Astoria, neboť budova byla v roce 1929 zbořena, aby umožnila stavbu mrakodrapu Empire State Building. Nový hotel byl postaven v roce 1931. V roce 1930 tedy žádný Waldorf-Astoria neexistoval. Je zajisté možné, že pokud se Jebens skutečně seznámil s Teslou v luxusním hotelu, mohl se tento hotel ve vzpomínkách postupně proměnit ve Waldorf. Tento aspekt příběhu je však zjevně nepravdivý. Druhá slabina se týká samotného elektromobilu. Podle popisu měl Tesla nahradit spalovací motor výkonným indukčním motorem a jakýmsi druhem přijímače, který získával elektrickou energii z vysílače. Tesla sice něco takového podniknout mohl, ale z Buffala do New York City je dost daleko a bezpochyby to vyžadovalo několik cest k Niagarským vodopádům, aby tam Tesla mohl vybudovat vysílač a instalovat nezbytné zařízení v automobilu. Zatím neexistují žádné důkazy, že by Tesla v té době dojížděl do oblasti Buffala. Navíc, vozidlo samo dosud nebylo nalezeno a ani žádný z obyvatel oblasti Buffala tento příběh nepotvrdil. Přetrvávají tedy velmi důvodné pochybnosti, zda se tento bezdrátový experiment s elektromobilem vůbec uskutečnil.

tento text je úryvkem z knihy:
Seifer, Marc J.: Nikola Tesla a válka

Triton 2022
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Naši nejmladší trilobiti a nejstarší tropické pralesy

V období sedimentace ostravského souvrství se na naše území naposledy rozšířilo moře obývané trilobity. Tu …

One comment

  1. František Ryšánek

    Ale vždyť dvoumetrová tyč jako vstup napájení se u elektromobilů dodnes používá. U autíček na pouťovém autodromu… 😉 Mimochodem dvanáct spínačů zní jako dobrý počet pro buzení tří fází (vinutí) 3x plným H-můstkem apod.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close