Archeologové z Německého archeologického ústavu objevili v chetitském hlavním městě Chattušaši klínopisnou tabulku, v níž je zaznamenán text v dosud neznámém indoevropském jazyce. V lokalitě bylo dosud nalezeno asi 30 000 klínopisných tabulek.
Většina textů je (nepřekvapivě) psána v chetitštině, nejstarším doloženém indoevropském jazyce. Na nově objevené tabulce je ale do kultovního/rituálního textu psaného chetitsky vloženo zaklínání (modlitba, „recitace“…) v dosud neznámém jazyce. Je označen jako jazyk země Kalašma ležící na severozápadním okraji chetitské říše (poznámka PH: čili zřejmě cca směrem k Tróji). Daniel Schwemer z Julius-Maximilians-Universität ve Würzburgu k tomu uvádí, že Chetité obecně měli zájem zaznamenávat rituály v cizích jazycích. Takové rituální texty, sepsané písaři chetitského krále, odrážejí různé anatolské, syrské a mezopotámské tradice a jazyková prostředí. V Anatolii pozdní doby bronzové se zdaleka nemluvilo jen chetitsky. Klínopisné texty z Chattušaše obsahují pasáže v luvijštině a palajštině, dvou dalších anatolských indoevropských jazycích úzce příbuzných s chetitštinou, a také v hattštině, neindoevropském jazyce. Nyní k nim tedy přidává i jazyk kalašma.
Text je dosud z velké části nesrozumitelný. Specialistka na staré anatolské jazyky Elisabeth Rieken (Marburg University) nicméně tvrdí, že jazyk kalašma je indoevropský. Navzdory geografické blízkosti k oblasti, kde se mluvilo palajštinou, má text podle ní zřejmě více společných rysů s luvijštinou.
Zdroj: Julius-Maximilians-Universität Würzburg / Phys.org
Poznámka PH: Mimochodem, ke svému údivu a oproti starší literatuře, když jsem teď věci kolem tohoto trochu pročítal, tak jsem zjistil, že mezitím byla rozluštěna kárština a též jde o indoevropský jazyk (dříve se Kárové pokládali za předindoevropské obyvatelstvo Egeidy; v Milétu žili Kárové vedle Řeků, šlo o „společné“ město více národů).