Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kušánská říše existovala v 1.-4. století n. l. ve Střední Asii a severozápadní Indii. Kušáni (Jüe-č) byli původně indoevropským národem sídlícím až v dnešní západní Číně, mohli souviset s Tochary i Saky. Každopádně především pod tlakem Hunů (Siungnuů) se přesunuli na západ, vytlačili Parthy a dorazili řecko-baktrijské království. Existence říše Kušánů byla spojena s vrcholem vlivu buddhismus v oblasti Střední Asie. Říši o velmocenské postavení připravili Sasánovci (novoperská říše) a dorazili Hunové.
Tým lingvistů z univerzity v Kolíně nad Rýnem nyní oznámil, se se jim podařilo rozluštit písmo, nad kterým si vědci lámou hlavu již více než 70 let: tzv. „neznámé kušánské písmo“. Svenja Bonmann, Jakob Halfmann a Natalie Korobzow ve spolupráci s tádžickým archeologem Bobomullem zkoumali několik let zachované doklady v tomto písmu, fotografie nápisů nalezených v jeskyních i znaky na mísách a hliněných nádobách z různých středoasijských zemí. V současné době lze přečíst asi 60 % znaků a skupina pracuje na rozluštění těch zbývajících.
Ono „neznámé kušánské písmo“ je systém, který se používal v některých částech Střední Asie přibližně mezi lety 200 př. n. l. a 700 n. l. Dosud je známo několik desítek většinou krátkých nápisů, z nichž většina pochází z území dnešního Tádžikistánu, Afghánistánu a Uzbekistánu. Existuje také delší trojjazyčný nápis, který byl nalezen francouzskými archeology v 60. letech 20. století v Dašt-i Nāwur v Afghánistánu: na balvanu ve výšce 4320 m n. m. na hoře Karabaja, přibližně 100 km jihozápadně od Kábulu (dále je nápis v gandharském a baktrijském písmu). Překvapivě však ani tato „trilingva“ k rozluštění písma nestačila.
V roce 2022 bylo nalezeno krátké dvojjazyčné písmo vytesané do skalní stěny v soutěsce Almosi v severozápadním Tádžikistánu, přibližně 30 km od hlavního města Dušanbe. Kromě neznámého kušánského písma obsahuje také část v již známém baktrijském jazyce. Tento objev vedl nezávisle na sobě různé vědce k obnovení pokusů o rozluštění písma. Jedna ze skupin nakonec uspěla.
Průlom nakonec umožnilo královské jméno Vema Takhtu, které se objevilo v obou baktrijských paralelních textech, a titul král králů, který bylo možné identifikovat v odpovídajících částech neznámého kušánského písma. Zejména titul se ukázal být dobrým indikátorem jazyka. Krok za krokem pak mohli lingvisté na základě baktrijského paralelního textu analyzovat další znakové sekvence a určit fonetické hodnoty jednotlivých znaků.
Podle výzkumné skupiny byl v kušánském písmu zaznamenán dosud zcela neznámý středoíránský jazyk, který není totožný ani s baktrijštinou, ani s chotanštinou (sakština), jímž se kdysi mluvilo v západní Číně. Mohlo by se jednat buď o jazyk usedlého obyvatelstva severní Baktrie (na části území dnešního Tádžikistánu), nebo o jazyk některých kočovných národů vnitřní Asie (Jüe-č), kteří původně žili v severozápadní Číně. Po určitou dobu zřejmě sloužil jako jeden z úředních jazyků Kušánské říše vedle baktrijštiny, gandharštiny/středoindoárijštiny a sanskrtu. (Poznámka: také se ještě používala řečtina, viz nápis na minci na obrázku.)
Bonmann, Svenja, Jakob Halfmann, Natalie Korobzow & Bobomullo Bobomulloev. 2023. A Partial Decipherment of the Unknown Kushan Script, Transactions of the Philological Society 121.2, Article DOI: 10.1111/1467-968X.12269
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1467-968X.12269
Zdroj: University of Cologne
