Sciencemag.cz
Doporučujeme
Inteligence sice nezávisí pouze na velikosti mozku, rozumné výsledky nám ovšem toto srovnání dát může, alespoň pokud porovnáváme mezi příbuznými skupinami organismů – a taková skupina může být značně široká, protože mozek (stejného evolučního původu) mají nejen všichni primáti nebo všichni savci, ale i všichni obratlovci. Samozřejmě určité nejasnosti zde asi přetrvávají – máme třeba počítat „druhý mozek“ v míše u některých obřích dinosaurů?
Logicky je nutné samozřejmě mozek započítat nikoliv jako absolutní velikost/hmotnost, ale v poměru k velikosti celého těla. Když se teď nad tím ale trochu zamyslíme, vyvstává problém. Je nějaký důvod, proč by mírou měl být opravdu poměr, tj. lineární vztah mezi tělem a mozkem? Celá řada vztahů mezi veličinami popisujícími živé organismy má jiné podoby. Triviální příklad: když slona dvakrát zvětšíme, rozsype se (hmotnost odpovídá 3. mocnině, pevnost kostí velikosti jejich průřezu – 2. mocnině). Ve skutečnosti tedy nevíme, jak by měla vypadat křivka popisující vztah hmotnosti mozku a těla (při stejné inteligenci).
Jedním z řešení je, že prostě vyneseme obě hodnoty (u určité skupiny) proti sobě a proložíme je nějakou křivkou. Je-li mozek na ose y, pak všechny druhy s mozkem nad příslušnou „průměrnou“ křivkou budou odpovídat těm v rámci skupiny inteligentnějším. Ovšem nevíme, jakou křivkou máme prokládat – neznáme exponent.
Řešením je namísto absolutních hodnot hmotností vynést na obě osy logaritmy. Tím se nám z neznámého exponentu stane prostě směrnice přímky, kterou hodnoty proložíme. Onu „průměrnou“ přímku už můžeme snadno získat metodou nejmenších čtverců. Ukáže se přitom, že směrnice má (cca bez ohledu na skupinu, kterou takto posuzujeme) hodnotu 3/4. (Jednoduše řečeno: Pokud se třeba během evoluce dvakrát zvětší velikost těla, mozek pro „udržení inteligence“ nemusí vzrůst dvakrát.)
Richard Dawkins v knize Příběh předka ukazuje, že takto si můžeme celkem dobře ukázat relativní zvětšování mozku v průběhu evoluce Homo sapiens ze společného předka se šimpanzem. Mozek nerostl ovšem lineárně (u australopitéků ještě skoro vůbec). Jediné, co nám v grafu vyjde podivně, je to, že Homo habilis by měl mít relativně větší mozek/vyšší inteligenci než některé formy řazené do Homo erectus – nejspíš zde špatně odhadujeme tělesnou hmotnost odpovídající některým fosilním nálezům.
A proč ona směrnice 3/4? Této hodnotě odpovídají i další poměry v živých organismech, mj. pro výkon metabolismu v závislosti na hmotnosti (tedy závislosti logaritmu výkonu na logaritmu hmotnosti, to prý ovšem až neuvěřitelně přesně, od bakterií až po stromy či slony, i když samotné výšky přímek jsou různé, savci pochopitelně coby teplokrevní mají vyšší výkon metabolismu než plazi téže velikosti). Hodnota má vycházet z fyziky a geometrie zásobovacích sítí. Zjednodušeně řečeno, „průměrný“ mozek jako velký žrout energie pak prostě roste s velikostí těla stejně jako metabolický výkon. (Poznámka PH: Určitě by se v rozboru problému kolem hodnoty 3/4 dalo ovšem pokračovat.)
Zdroj: Richard Dawkins: Příběh předka, Academia, Praha 2008 a další
Poznámka: Mohli bychom takto srovnávat i obratlovce a hlavonožce, respektive získali bychom rozumné výsledky?
