Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zhruba před 2 miliony let vypadala Země úplně jinak a naši předkové žili vedle šavlozubých tygrů nebo obrovských hlodavců. Země se ocitla chladném období a až do doby před 12 000 lety se zde střídaly doby ledové.
Vědci předpokládají, že k dobám ledovým dochází z mnoha důvodů, včetně sklonu osy rotace planety, posunu deskové tektoniky, sopečných erupcí a hladiny oxidu uhličitého v atmosféře. Ale co když jsou takové drastické změny nejen důsledkem prostředí na Zemi, ale také polohy Slunce v Galaxii?
V nové studii nalezla hlavní autorka astrofyzička Merav Opher (Boston University / Harvard Radcliffe Institute) důkazy o tom, že asi před 2–3 miliony let se Sluneční soustava setkala s mezihvězdným mrakem tak hustým, že mohl narušit sluneční vítr. M. Opher a její spoluautoři se domnívají, že poloha Slunce ve vesmíru pak ovlivnila historii Země více, než se dosud předpokládalo.
Sluneční soustava je obalena ochrannou plazmovou vrstvou – heliosférou. Ta je tvořena neustálým proudem nabitých částic (slunečním větrem), který se táhne daleko za Pluto a balí planety do obří bubliny. Heliosféra nás chrání před radiací a galaktickým zářením (poznámka PH: i když naopak Země a její atmosféra se musí chránit zase před slunečním větrem). Podle nejnovější práce studený oblak stlačil heliosféru takovým způsobem, že na krátkou dobu dostal Zemi a ostatní planety mimo příslušnou bublinu.
M. Opher je jinak odbornicí na heliosféru, přišla např. s teorií/modelem, že heliosféra má tvar nadýchaného rohlíku.
Nyní se vědci podívali zpět v čase a pomocí počítačových modelů odhadli, kde se Slunce nacházelo před 2 miliony let – a s ním i heliosféra a zbytek Sluneční soustavy. Zmapovali také dráhu systému Místní stuhy chladných mraků (Local Ribbon of Cold Clouds), řetězce velkých, hustých a velmi chladných mraků, které jsou většinou tvořeny atomy vodíku.
Provedené simulace ukázaly, že jeden z mraků poblíž konce této stuhy, pojmenovaný Místní rys studených mraků (rys jako zvíře, Local Lynx of Cold Cloud), se mohl srazit s heliosférou.
Pokud by se tak stalo, říká M. Opher, Země by byla plně vystavena mezihvězdnému prostředí, kde se plyn a prach mísí se zbytky atomů z explodujících hvězd, včetně radioaktivního izotopu železa a plutonia.
Za normálních okolností heliosféra většinu těchto radioaktivních částic odfiltruje, bez ochrany však mohou snadno dosáhnout Země. Podle článku to odpovídá geologickým důkazům, které ukazují zvýšený výskyt izotopů 60Fe (železo 60) a 244Pu (plutonium 244) v oceánu, na Měsíci, antarktickém sněhu a ledových jádrech ze stejného období. Načasování se také shoduje s teplotními záznamy, které ukazují na období ochlazování.
Vnější tlak z „Rysa“ pak nepřetržitě blokovat heliosféru po dobu několika set let, ale možná až milionu let – v závislosti na velikosti mraku.
Těžko přesně říct, jaký vliv měla chladná mračna na Zemi – zda mohla být spouštěčem době ledové. V mezihvězdném prostředí však existuje několik dalších chladných mraků, s nimiž se Slunce za miliardy let od svého zrodu pravděpodobně setkalo. M. Opher a její spolupracovníci nyní pracují na tom, aby vystopovali, kde se Slunce nacházelo před 7 miliony let i ještě hlouběji v minulosti. Určit polohu Slunce miliony let do minulosti, stejně jako polohu systémů chladných mraků, umožňují data shromážděná misí Gaia Evropské kosmické agentury, která vytváří největší 3D mapu galaxie a stanovuje rychlost pohybu hvězd.
A possible direct exposure of the Earth to the cold dense interstellar medium 2–3 Myr ago, Nature Astronomy (2024). DOI: 10.1038/s41550-024-02279-8
Zdroj: Boston University / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Takže je to vliv rysa ostrovida… 😉
Skvělý článek! Jen tak dál.
Jiná teorie říká, že se před několika miliony let srazily dva asteroidy v Hlavním pásu, a že prach pochází odtud.