Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pozemská voda je do nějaké (značné?) míry kometárního původu, tak jsme to všichni čítávali. Jenže mezitím se pohled na věc změnil a teď prý přichází zase změna opačná a návrat směrem k původnímu názoru. Je to prostě složité.
Vědci nyní zjistili (tvrdí, že zjistili), že voda na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko má podobný molekulární podpis jako voda v pozemských oceánech. V rozporu s některými nedávnými výsledky toto zjištění znovu otevírá možnost, že komety Jupiterovy rodiny, jako je právě 67P, mohly pomoci dopravit vodu na Zemi. Tak praví tisková zpráva NASA.
Nějaká voda pravděpodobně existovala v plynu a prachu, z nichž se naše planeta formovala před přibližně 4,6 miliardami let, většina této vody se ale vypařila (poznámka PH: nejde jen o samotné vypaření, to by pak zase kondenzovala, ale prostě byla příslušná voda nějak pro Zemi nadále „ztracena“?), protože Země se zformovala v blízkosti intenzivního slunečního žáru. Jak se Země nakonec stala bohatou na kapalnou vodu, zůstává pro vědce zdrojem diskusí. Část oceánů jistě vznikla z vodní páry uvolňované při vulkanických erupcích. Podstatná část vody má ovšem původ při velkém bombardování před cca 4 miliardami let, kdy do Země narážely komety a asteroidy.
V souvislosti s kometami je dnes ovšem jedna záhada.
Několik měření komet Jupiterovy rodiny (dnes nejběžnější typ komet, obsahují materiál z rané Sluneční soustavy; předpokládá se, že vznikly za oběžnou dráhou Saturnu) ukázalo silnou souvislost mezi jejich vodou a vodou na Zemi: tedy ve smyslu poměru lehkého vodíku a deuteria.
Voda s deuteriem vzniká spíše v chladném prostředí. Koncentrace tohoto izotopu na objektech, které vznikly daleko od Slunce, jako jsou komety, je vyšší než na objektech, které vznikly blíže ke Slunci, jako jsou planetky. Během posledních několika desetiletí měření deuteria ve vodní páře několika dalších komet Jupiterovy rodiny ukázala podobný obsah jako v pozemské vodě.
V roce 2014 však zase mise ESA Rosetta ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko ukázala, že koncentrace deuteria zde byla 3krát vyšší než v pozemských oceánech.
Ale ani tím diskuse nekončí. Nová studie tvrdí, že kometární prach může ovlivnit údaje o poměrech izotopů vodíku, které vědci zjišťují v parách komet, což zase ovlivňuje srovnání mezi vodou v kometách a vodou na Zemi. Z toho má vyplývat, že měření provedená sondou Rosetta nemusejí být reprezentativní pro složení samotné komety.
Jak se kometa na své dráze přibližuje ke Slunci, její povrch se zahřívá, což způsobuje uvolňování plynu z povrchu, a to včetně prachu s kousky vodního ledu. Výzkum naznačuje, že voda s deuteriem ulpívá na zrnkách prachu snadněji než běžná voda. Když se led na těchto prachových zrnkách uvolní do komy (plynný obal obklopující jádro komety), tento efekt vyvolává zdání, že kometa obsahuje relativně víc deuteria než ve skutečnosti.
Kathleen E. Mandt et al, A nearly terrestrial D/H for comet 67P/Churyumov-Gerasimenko, Science Advances (2024). DOI: 10.1126/sciadv.adp2191
Zdroj: NASA / Phys.org
Credit: NASA
