Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vlny, superpřenašeči a superudálosti.
O přežití rozhoduje přírodní výběr, ale vedle toho samozřejmě i prostá náhoda. Kdy má nová mutace koronaviru SARS-CoV-2 šanci se v rámci populace viru rozšířit?
Některá mutace může např. vést ke změně proteinů čepičky, což zvýší schopnost viru infikovat buňky. Jiný typ viru zase třeba dokáže lépe snášet antivirotika nebo se bránit lidskému imunitnímu systému. Ještě další dokáže (alespoň za určitých okolností) nakazit víc lidí, protože prodlouží dobu mezi nákazou a objevením příznaků.
Vědci z Fred Hutchinson Cancer Research Center nyní přišli s novými modely, které roli náhody popisují konkrétněji. Představme si, že v člověku vznikne nová varianta viru. Aby se vůbec mohla rozšířit, musí se podle nových modelů její nositel v době největší infekčnosti (může být např. těsně před objevením prvních příznaků nebo spolu s tím) stát superpřenašečem – nakazit větší množství lidí v prostředí, kde se vedle sebe nachází větší množství lidí bez ochrany dýchacích cest. K šanci na další přežití mutace je pak třeba nakazit aspoň 5 dalších lidí, ale až při nákaze 20 má virus slušnou šanci, že alespoň místně se na nějakou dobu tato mutace stane dominantní. Superudálost musí nastat do měsíce od vzniku mutace, a to bez ohledu na to, jak je tato mutace sama o sobě adaptivní. (Poznámka PH: snad by se to dalo říct takhle: převládnou nějak „výhodnější“ mutace, nicméně šance jednotlivé, byť i „výhodnější“ mutace je při jejím vzniku velmi malá.)
Máme to považovat za dobou, nebo špatnou zprávu? Nejspíš neutrální. V posledním půl roce se objevilo minimálně 5 mutací, které jsou pokládány za rizikovější. Ve skutečnosti jich tedy vzniklo mnohonásobně víc, ale ty další prostě při hře v kostky prohrály.
Zajímavé je také tvrzení, že pravděpodobnost vzniku mutací závisí na závažnosti onemocnění, a např. u lidí se sníženou imunitou je pravděpodobnost mutací větší. Další věc je, že v době nárůstu míry onemocnění existuje mezi viry na chvíli menší selekční tlak, prostor je tedy i pro ty nové mutace, které viru žádnou výhodu nepřinášejí. U „výhodnějších“ mutací je pak větší šance, že se štěstím překonají původní období házení kostkou (přežijí fázi, kdy měly velkou pravděpodobnost vymřít prostou náhodou), najdou si svou superudálost a začnou se dále šířit i na úkor konkurenčních variant viru. Z tohoto hlediska pak velké vzestupné vlny epidemie vytvářejí nové, nebezpečnější verze viru přednostně. (Poznámka PH: snad si to celé lze představit tak, že tedy např. velké výkyvy křivky nově nakažených jsou nebezpečnější než cca rovná čára, a to i při stejném celkovém počtu nákaz. Míněno z hlediska rizika vzniku nebezpečnějších variant viru. Jinak je jasné, že vlny jsou horší třeba kvůli zahlcení zdravotního systému apod.)
Práce byla prozatím publikována na preprintovém webu MedRxiv, tj. neprošla recenzním řízením/odbornou oponenturou.
Ashish Goyal et al. Early super-spreader events are a likely determinant of novel SARS-CoV-2 variant predominance, MedRxiv (2021). DOI: 10.1101/2021.03.23.21254185
Zdroj: MedicalXpress.com a další
