(c) Graphicstock

Osídlení Ameriky staré 130 000 let?

Porcovali mastodonta dávní řezníci? Nálezy z jižní Kalifornie údajně naznačují přítomnost člověka v Americe už v době před asi 130 000 lety – nebo jinak řečeno, asi o 115 000 let dříve, než jsme si zatím mysleli. Co si o tom máme myslet teď? Není Nový svět tedy až tak docela nový?

Bod první, samotné časnější osídlení než cloviská kultura by nebylo nijak překvapivé; pokud do Austrálie dorazili lidé před 50 000 lety (a bylo třeba připlout po moři a ani v glaciálu s nižší hladinou se to rozhodně nedalo zařídit jen jako plavba mezi pevninami, které jsou na dohled), proč by nemohli do Severní Ameriky (třeba) o 10 000 let později? Však ve starších knihách o předkolumbovské Americe se běžně uvádělo, že první doklady osídlení jsou staré asi 35-40 tisíc let, jenže příslušné nálezy (hlavně ohniště) posléze přestaly být spojovány s člověkem.

Bod druhý, ani nový nález není zrovna přesvědčivý. Nejde o žádné kostry ani nástroje, respektive pouze o kosti mastodonta (objeveno v Cerruti u San Diega už v roce 1992, publikováno ale až nyní). Jsou prý rozkouskované tak, že to museli udělat pravěcí řezníci svými kladívky a kovadlinami. Pomiňme, zda takový nález bude nakonec všeobecně akceptován, moc přesvědčivě to nepůsobí. Na druhé straně, článek (Steven R. Holen a kolektiv) byl publikován v Nature, takže tomu alespoň na chvíli věřme. Také lze ironicky podotknout, že ještě dobře, že žádné lidské pozůstatky se nenašly, protože v opačném případě by nejspíš došlo na tahanice s jakýmsi indiánským kmenem, zda vůbec vědci mohou zkoumat ostatky „předků“ a nevěděli bychom nic, potomci mastodontů žádné protesty nevznášejí.

Bod třetí, dílem předků Indiánů ovšem kalifornské řeznictví určitě není. Řekněme, že anatomicky moderní Homo sapiens už v té době v Africe žil (možná i to je tvrzení trochu s odřenýma ušima), ale nějaké migrace Homo sapiens z Afriky začaly až tak před 70 000 lety, respektive nemáme jediný doklad pro dřívější datum. Kdo to tedy porcoval mastodonta, alespoň jde-li opravdu o dílo lidí? Samotné způsoby opracování kostí nám moc nepomůžou, protože by se to prý dalo udělat i kladivy používanými v Africe už před 1,5 milionem let.
Nabízejí se v zásadě následující možnosti:
Homo erectus (pronikl daleko do Asie)
Neandrtálci či denisované, respektive lidé jim podobní. To se zdá být nejpravděpodobnější, už vzhledem k datování nálezu. Oba tyto druhy člověka byly už dost podobné Homo sapiens, nakonec docházelo i ke křížení. Proč by nemohli proniknout i do Ameriky (suchou nohou v glaciálu, plavbou mezi aleutskými ostrovy nebo ještě jinak), když se „hobiti“ s mozkem australopitéka dokázali přeplavit na Flores.

Osídlování Ameriky lidmi určitě mohlo být složitější, s více vlnami před cloviskou kulturou, ale tak staré doklady člověka jsou naprosto ojedinělé. Takže i kdyby se nakonec paleoantropologové shodli a rozsekané kosti uznali jednoznačně za dílo člověka, včetně příslušného datování (o čemž sám pochybuji), nejspíš šlo prostě o izolovanou populaci, která vymřela. Což se v historii rodu Homo dělo běžně a tento předpoklad vyslovili i autoři právě publikované studie.
Homo sapiens se ovšem cestou do Ameriky s denisovany setkal a částečně křížil v Asii. Různí „indiáni“ mohou být potomky různých migračních vln. Nedávno např. byly publikovány genetické studie, podle nichž určité amazonské kmeny jsou speciálně příbuzné populacím Austrálie – zřejmě mj. právě přes geny denisovanů. Pozdější vlny lidí osídlujících Ameriku pak mohly tyto starší osadníky postupně zatlačit do odlehlejších, izolovanějších oblastí, respektive jinde došlo k dalšímu míchání genů a původní specifický genetický „otisk“ zmizel.

Zdroj: Phys.org a další

Vědci a filozofové se pokusili přijít s obecným evolučním zákonem

Evoluci můžeme chápat různě, ale ta biologická každopádně představuje pouze jeden z jejích příkladů. Evoluci …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close