Sciencemag.cz
Doporučujeme
Počet pražských památných stromů je trojciferný, za pozornost však stojí, že jsou mezi nimi pouze dva stromy ovocné – hrušeň v Braníku (ulice Vysoká cesta) a rovněž tak hrušeň na pomezí Smíchova a Strahova (nad Zdíkovskou ulicí). Proč zrovna hrušně a ne třeba jabloně či višně? Pravda je, že mezi památnými stromy hlavního města třeba prakticky scházejí jehličnany. Tato disproporce a zjevná druhová diskriminace může prostě odpovídat preferencím nějakého úředníka či komise, která rozhoduje o tom, jaký strom se prohlásí za památný a jaký ne. Mimochodem, byrokraté mají zřetelně raději germánské duby než slovanské lípy, sledujeme tedy nejspíš mezinárodní revanšistické spiknutí.
S hrušněmi je tomu ovšem jinak a motivace magistrátního odboru životního prostředí jsou zde komplikovanější. Tak například proti památným jabloním nesmlouvavě vystupovali náboženští tmáři, vždyť biblické zakázané ovoce ze stromu poznání bylo podle nich právě jablko. Višně nebyly mezi památné stromy zařazeny zase protože ochranáři se obávali, aby na ně návštěvníci nelezli a pak z nich nepadali a přitom stromy nepoškozovali – jak známo, největší blbci se poznají právě podle toho, že padají z višně, pročež je lépe na višně vůbec neupozorňovat; třeba slabomyslníci strom jinak nepoznají, a nebudou z něj tedy moci spadnout. Co se třešní týče, zde zase odpovědná komise vyšla ze známého překladatelského oříšku „Kolik třešní, tolik višní“, kteroužto větou zmátl tlumočníka japonský malíř-miniaturista Uko Ješita ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Nejsou-li památné višně, nemohou být tedy ani třešně, praví logika. Naproti tomu lidé rozhodující o názvech pražských ulic však podobnou rovnici neuznávali. Zatímco v Praze máme jedinou Třešňovou ulici na pomezí Hloubětína a Kyjí, v Krči je kromě ulice Višňové rovněž ulice Pod Višňovkou a ve Slivenci navíc Višňovka – empirie tak ukazuje, že mistr Uko Ješita se zjevně mýlil.
Ale zpět k památným hrušním. V poslední době se objevil názor, že za památné hrušně může ve skutečnosti alespoň zčásti obří pták, který na tomto druhu stromů hnízdí – tetřev hrušec. Jde o mohutného dravce, který nepohrdne ani člověkem. Vydíraní úředníci s hrušci uzavřeli nesvatý obchod, podle něhož ptáci ušetří je i jejich rodiny, budou-li jim však nadhánět jinou kořist. Není nic snazšího, než takto všemožné podivíny s vlastivědnými sklony nasměrovat věčně hladovým dravcům přímo pod zoban. Ne náhodou stojí obě památné hrušně na opuštěných místech (což v Praze není nic jednoduchého), kam z okolí prakticky není vidět; případný křik oběti snadno překryje děsivé skřehotání a tlukot kožnatých křídel. Na rozdíl od tetřeva hlušce, který je během tokání v zajetí testosteronu hluchý a zcela dementní, tetřev hrušec patří mezi inteligentní, racionální pragmatiky, kteří dobře vědí, co se kolem nich děje. Hrušec tak pochopitelně slyší i křik, pláč a úpěnlivé prosby obětí, slyší, ale nedbá…
Skeptici namítají, že památné stromy jsou obvykle dlouhověké, a hrušně se proti jiným ovocným stromům dožívají vyššího věku, běžně kolem 200 let. Ne že by se jednotlivé výklady nutně vylučovaly, právě proto může koruny hrušní jako své sídlo preferovat i tetřev hrušec, který se díky tomu nemusí tak často stěhovat.
Pavel Houser: Grébovské motyky a další pražské legendy
Praha a její genius loci neobnáší zdaleka jen snad až příliš dobře známé centrum a městem dodnes procházejí rozhodně zajímavější obludy než Golem, strašidla, mutanti i filozofové. Vedle Franze Kafky Prahou s jejími hospodami hrdě kráčel Švejk, Karel Čapek sem ve svém alkoholickém období umístil děj knih R.U.M., Válka s loky či Továrna na Absolut. Především periferie města jsou plné rázovitých příběhů, minulých i současných. Kdo slyšel o pohanských obětech na dostihovém závodišti ve Velké Chuchli, kdo zná historii nenávisti mezi obyvateli Řep a Řeporyjí? Kdo tuší, že již od neolitu není skutečným centrem města Pražský Hrad, ale letenský fotbalový stadion Sparty? Oficiální historie nám zamlčuje, kde skákal před svým odchodem do emigrace na ženský Jan Ámos Komenský nebo, když už jsme o těch skoků, že Horymír se Šemíkem se ve skutečnosti vrhli z Nuselského mostu u stanice metra Vyšehrad.
Druhé město, 2021
Podrobnosti na stránkách vydavatele
