Sciencemag.cz
Related Articles
Další možné řešení záhady červených teček.
Astronomové z MITu a dalších institucí zaznamenali v raném vesmíru extrémně jasnou červenou skvrnu. Objekt připomíná obrovskou hvězdu, zhruba o velikosti naší sluneční soustavy. Vydává však také 100miliardkrát více energie, než jakou může fyzicky vyprodukovat jakákoli známá hvězda. Ve skutečnosti se takové množství energie blíží tomu, co by mohla generovat černá díra.
Tato zajímavá kombinace naznačuje, že červená skvrna představuje zcela nový typ astrofyzikálního zdroje. Astronomové jej nazývají „hvězdou s černou dírou“ (black hole star).
V nové studii vědci představili svou analýzu nového objektu, který objevil pomocí Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) agentury NASA. Teleskop zaznamenal jasně červenou tečku ve velmi raném vesmíru, pouhých několik set milionů let po velkém třesku.
Vědci dospěli k závěru, že nejpravděpodobnějším vysvětlením této podivné červené skvrny je, že se jedná o spojení černé díry a hvězdy – kombinaci, která dosud nebyla nikdy pozorována. Objekt je pravděpodobně nesmírně hustý oblak plynu, jehož energie nepochází ze standardní jaderné fúze, ale z centrální černé díry.
„Naše představa o tomto objektu se velmi rychle vyvíjí,“ uvedl hlavní autor studie Rohan Naidu z Kavliho institutu pro astrofyziku a vesmírný výzkum (MKI) na MITu. „Domníváme se, že v centru se nachází černá díra, jejíž hmotnost je asi 100 000 Sluncí. A kolem této černé díry by se nacházel velmi rozsáhlý obal plynu, který vypadá jako hvězda o velikosti Sluneční soustavy.“
Pokud je ta jasně červená tečka skutečně hvězdou s černou dírou, pomohlo by to objasnit povahu dalších záhadných „malých červených teček“, které se objevily téměř na každém snímku hlubokého vesmíru pořízeném JWST.
„Tyto malé červené tečky se zdají být všude v raném vesmíru, ale v současnosti v podstatě mizí,“ vysvětluje Naidu. „Co přesně tyto objekty jsou, patří k nejdiskutovanějším tématům éry JWST.“
Vědci provedli simulace různých scénářů s cílem zjistit, jaká kombinace astrofyzikálních jevů by mohla vytvořit charakteristickou barvu této skvrny. „Položili jsme si otázku: Dalo by se vytvořit něco tak červeného pouze z vodíku, bez jakéhokoli prachu?“ říká spoluautor studie Robert Simcoe. „K našemu překvapení se ukázalo, že ano; tedy pokud máte extrémně hustou clonu z vodíku, tak hustou, že vypadá spíše jako povrch obrovské hvězdy než jako řídká mezihvězdná mlhovina.“
Provedené simulace naznačily, že červená tečka by mohla být silným, zahaleným zdrojem energie, obklopeným extrémně hustým kokonem vodíku. Stále by to však nevysvětlovalo extrémní jas tohoto objektu.
„Máte tu něco, co vypadá trochu jako hvězda, ale je 100 miliardkrát jasnější,“ říká Naidu. „To znamená, že to nemůže být poháněno jadernou fúzí.“
Černé díry však běžně produkují energii v řádech, které tým pozoroval. Autoři studie začlenili do svých simulací hvězdy obklopené vodíkovým obalem aktivní akreční černou díru a měnili hmotnost černé díry spolu s dalšími parametry. Následně porovnali výslednou jasnost simulované „hvězdy s černou dírou“ s jasností, kterou JWST zaznamenal u červené tečky.
Na základě těchto simulací našli nejbližší shodu a došli k závěru, že nejpravděpodobnějším scénářem vysvětlujícím červenou tečku je opravdu hvězda s černou dírou. Konkrétně tento objekt pravděpodobně obsahuje centrální černou díru, jejíž hmotnost je přibližně 100 000 Sluncí. Toto mohutné jádro je obklopeno hustým, hvězdám podobným obalem z vodíku, který má zhruba velikost Sluneční soustavy.
Tým nazval tento objekt MoM-BH*-1 (tj. 1. exemplář z předpokládané kategorie).
Rohan Naidu, A gas-enshrouded and gas-reddened black hole at cosmic dawn, Nature (2026). DOI: 10.1038/s41586-026-10846-4. www.nature.com/articles/s41586-026-10846-4
Zdroj: Massachusetts Institute of Technology/MIT News, přeloženo / zkráceno
Poznámky PH:
Co se příslušným objektem dále děje (hypoteticky)? Černá díra vodík prostě spolyká?
Proč už objekty tohoto typu dnes nevznikají/nepozorujeme je v současném vesmíru?
Všechny pozorované červené tečky v raném vesmíru nemusejí být nutně objekty stejné povahy.
Viz také:
Pomalu se otáčející hala temné hmoty mohou vysvětlovat záhadné „malé červené tečky“ v raném vesmíru
