Sciencemag.cz
Doporučujeme
Poruchy mozku způsobující psychiatrická nebo neurologická onemocnění jsou do značné míry dědičné, tudíž v nich hrají nějakou roli i genetické faktory. Nový výzkum ukázal, že část těchto „problémových genů“ jsou neandrtálského původu. Studie vědců z University of Tartu, Charité Berlin, Amsterdam UMC a dalších institucí nyní zkoumala různé psychiatrické poruch, respektive problémové chování, přičemž se hledala spojitost mezi geny neandrtálského původu a příslušnými daty v britských genetických databázích.
Závěr zní, že zatímco neandertálská DNA vykazuje nadproporcionální počet asociací s několika znaky, které jsou spojeny s onemocněními centrální nervové soustavy, samotná onemocnění nevykazují žádný významný počet asociací s neandertálskou DNA (Poznámka PH: chápu-li dobře, znamená to, že s neandrtálskou DNA je vyšší pravděpodobnost problému, ale naopak při problému je stále pravděpodobnost přítomnosti příslušných genů od neandrtálců malá – prostě proto, že jsou celkově v populaci zastoupeny málo). Mezi znaky s nejsilnějším podílem neandertálské DNA patřilo kouření, konzumace alkoholu a problémy se spánkovým režimem. Výsledky se částečně podařilo zopakovat i pro genetické databáze z Estonska, Nizozemí a Japonska.
Zde vzniká samozřejmě otázka, proč evoluce takové geny nevymýtila. Zdálo by se, že máme-li genů od neandrtálců celkově málo, mohl na ty zbylé dokonce přírodní výběr působit pozitivně, tedy alespoň v paleolitu (ve středním a mladším, po hybridizaci Homo sapiens s neandrtálci), kdy se ale odehrála většina evoluce Homo sapiens. Jak přesně se tyto genetické varianty projevovaly u samotných neandrtálců ovšem nevíme, nicméně v genofondu Homo sapiens tyto geny podle všeho ovlivňují vznik návykového chování a tedy i chování spojeného s mechanismem odměny.
Vyšší tolerance k různým látkám v prostředí lovců a sběračů mohla mít své výhody. Spánkové vzorce v prostředí doby ledové byly také jiné než v zemědělské společnosti (a jiné než v předcházející evoluci Homo sapiens v Africe). Možná tedy neandrtálské geny činí jejich nositele zranitelnějšími až v kontextu moderní společnosti.
Michael Dannemann et al, Neandertal introgression partitions the genetic landscape of neuropsychiatric disorders and associated behavioral phenotypes, Translational Psychiatry (2022). DOI: 10.1038/s41398-022-02196-2
Zdroj: Estonian Research Council / MedicalXpress.com
Poznámky PH:
Ona viz také pozitivní selekce na schopnost snášet alkohol od počátku neolitu až někdy do 19. století. A nakonec ani není prokázáno, že lidé s příslušným chováním po sobě zanechají méně potomků dnes (i když se třeba dožijí nižšího věku). Pak s tím přírodní výběr může těžko něco dělat. Příslušné geny mohou mít i jiné projevy selektované naopak pozitivně (třeba co se týče sociálních interakcí).
Samozřejmě se nabízí možnost argumentace „já za těch 10 piv nemůžu, to ten neandrtálec ve mně“…
V souvislosti s neandrtálskými geny se nabízí Sezónní afektivní porucha SAD. Což je záležitost převážně podzimu a zimy. Pokud neandrtálci narozdíl od afričanů museli v zimě hybernovat a to se otisklo do genů, pak tyto geny mohou u dnešních lidí vyvolávat SAD.
plus v zemedelske spolecnosti take pres zimu spis lezite zalezly a spite/opravujete naradi. mozna dokonce vetsi sezonni nerovnovaha nez v lovecke ekonomice, protoze je vic zasob a na poli proste stejne nic neudelate. takze prislusne „geny pro vice sezonni spanek“, hypoteticky neandrtalske, by se hodily i pozdeji.
Alkohol je bezva. Je to asi jediná ochrana proti průjmovým onemocněním, kterou známe tisíce let.