Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nechvalne proslulá príšerná dvojcata Innumerathus a Matofila se nudila.
„Už vím, co budeme delat,“ povídá Matofila, „pojdme si zahrát kostky!“
„Kostky nemám rád.“
„Ale to nebudou jen tak obycejné kostky, jsou to velmi zvláštní kostky,“ trvala na svém Matofila a vytáhla je ze staré krabice od cokolády. Byly tri; jedna cervená, jedna žlutá a jedna modrá.
Innumerathus vzal do ruky cervenou kostku. „Tahle je nejaká divná,“ rekl. „Jsou na ní dve trojky, dve ctyrky a dve osmicky.“
„Presne tak, a ty ostatní jsou podobné,“ nevzrušene odvetila Matofila. „Na žluté jsou dve jednicky, dve petky a dve devítky a na modré dve dvojky, dve šestky a dve sedmicky.“
„Pripadají mi nejaký cinknutý,“ rekl Innumerathus podezírave.
„Kdepak, jsou dokonale spravedlivé. Každá hodnota muže padnout se stejne velkou pravdepodobností.“
„A jak teda vlastne budeme hrát?“
„Každý si jednu z nich vezmeme. Hodíme vždy kostkou zároven, a komu padne vyšší císlo, vyhrává. Zahrajeme si o kapesné!“
Innumerathus se zatváril skepticky, takže sestricka rychle dodala: „Mužeš si vybrat kostku jako první, abys nerekl! Vyber si tu nejlepší z nich!“
„No teda, já nevím…“ rekl Innumerathus váhave.
Má hrát? A pokud ne, proc ne?
Tento text je úryvkem z knihy
Ian Stewart: Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta
Argo a Dokořán, 2. vydání 2017
O knize na stránkách vydavatele
Z těch tří typů kostek neexistuje nejlepší. Ale je to tak, že žlutá má výhodu nad červenou, modrá nad žlutou a červená nad modrou. Druhý člověk, který si vybírá, si tak může vybrat tu lepší. Být Innumerathem, hrál bych pouze v případě, že by si Matofila vybrala kostku jako první. Jinak ne.
souhlas s Eustachem 🙂
spravne, je to obdoba kamen-nuzky-papir