Mezihvězdná kometa Borisov, pohled Hubbleova dalekohledu, říjen 2019. NASA, ESA, a D. Jewitt (UCLA). Licence obrázku public domain.

Daly by se mezihvězdné komety používat pro řízenou panspermii?

Pokud víme, život se na Zemi objevil praktiky ihned poté, co to bylo fyzikálně možné, tedy když povrch planety dostatečně vychladl. To může být náhoda, může to znamenat, že samotný vznik života je snadný (úzké hrdlo je pak naopak třeba vznik složitějšího života nebo inteligence), ale také to lze vnímat jako podporu pro hypotézu panspermie. Život se objevil tak rychle proto, že dorazil již „hotový“ (ve slabší verzi by to platilo alespoň pro složitější organické molekuly).
V posledních letech jsme ve Sluneční soustavě zaznamenali minimálně dva návštěvníky z jiných soustav, podobných těles je ale nejspíš mnohem víc. Odhaduje se, že de vzdálenosti 1 AU od Slunce (vzdálenost Země, cca 150 milionů kilometrů) může procházet až 7 mezihvězdných objektů ročně. Podle jiné studie dokážeme po spuštění observatoře Very Rubinové nacházet ve Sluneční soustavě rok co rok třeba i 5 těles mezihvězdného původu.
A teď přichází samotná idea řízené panspermie. Nemohli bychom tato tělesa, zejména mezihvězdné komety, využít k šíření života po celé Mléčné dráze? Taková kometa Borisov (2I/Borisov) je dost velká na to, aby mohla nějakým „zárodkům života“ poskytnout základní ochranu (poznámka: počítá se s tím, že život nebude aktivní, ale nějak hibernovaný, zahrabaný pod povrch). Přitom ale při návštěvě hvězdné soustavy ztrácí hmotu včetně prachu – a právě spolu s ním by mohly zárodky života osít další soustavy.
Zde je třeba dodat, že bychom nemuseli takto rozesílat obálky s organismy přirozenými, ale třeba i nějak nadesignovanými. Jednak z toho důvodu, aby snáze přežily cestu vesmírem. Za druhé proto, aby byly optimalizované pro různá prostředí (Mars, horké atmosféry, oceány pod ledem; s pokrokem syntetické biologie třeba brzy zkonstruujeme organismy, jimž by se líbilo na Titanu atd.). Různá „pouzdra“ by samozřejmě mohla být umístěna vedle sebe, během cest vesmírem nebude život aktivní ani spolu nějak soupeřit. Mezihvězdná kometa pro řízenou panspermii by vezla celou sadu životů. Navíc „život“ by nemusel zahrnovat jediný druh, ale třeba i nějakou komplexnější síť bakterií různě se doplňujících ve svých metabolických drahách. (Poznámka: možná dokonce život jako jediný druh by měl i problém, musí existovat nějaká trochu komplexnější síť, biosféra. Ale možná ne, respektive ta se časem třeba vytvoří/může vytvořit sama od sebe.)
Provádějí takovou formu řízení panspermie jiné civilizace? A měli bychom se o něco takového pokoušet my sami? Úplně aktuální ta otázka není, ještě toho technologicky nejsme schopni, čili je čas si to promyslet…
Samozřejmě se ihned nabízí námitka, že nějaký speciálně nadesignovaný život může být odolnější proti původnímu, takže třeba namísto oživení (respektive jako součást našeho „oživení“) vyhubí biosféru původní. A to může obnášet třeba i to, že odolné bakterie sežerou nějaký život komplexnější nebo ho připraví o nezbytné zdroje. Samozřejmě se nabízí zkusit „rozesílat“ i nějaké odolnější eukaryotické nebo i mnohobuněčné organismy…
Měli bychom rozlišovat obyvatelnost a možnost/pravděpodobnost vzniku života. Takový dnešní Mars s odřenýma ušima obyvatelný je, ale život sám od sebe zde nevznikne (ale zase: i tak můžeme neživý Mars považovat za hodnotnější než oživený; třeba i na Zemi budeme naopak místo bez života považovat za nějak unikátní a naopak ho před životem chránit, i když to je trochu jiná situace). Podstatné pro rozhodování o řízené panspermii je právě to, jak častý na obyvatelných exoplanetách je život. Pokud běžný, bude to argument proti řízené panspermii. Pokud nikde jinde život nenajdeme, pak bychom snad život šířit aktivně mohli nebo i měli. Jak uvádějí autoři studie, vesmír s životem bude rozmanitější, zajímavější…
Potíž je, že odpověď na otázku o frekvenci života na exoplanetách asi ještě dost dlouho znát nebudeme. Další věc je, že všechny hvězdy jednou vyhoří a žádný exoplanetární systém tedy nebude obyvatelný navždy. Přirozená panspermie třeba probíhá, ale není dostatečně efektivní na to, aby dokázala zajistit udržení života v delších časových škálách…
Samozřejmě, téma lze rozvíjet mnoha směry a téměř donekonečna…

Christopher P. McKay et al, Directed Panspermia Using Interstellar Comets, Astrobiology (2022). DOI: 10.1089/ast.2021.0188
Zdroj: Phys.org a další

Mimozemšťané a politika velmocí

Otázka, jak se má pracovat s případnými informacemi o mimozemské civilizaci, spadá nejspíš do teorie …

One comment

  1. mam rad scifi serii knih o xenoformaci zeme cizi biologii chtorr

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close